Václav Dvořák

* 1934  

  • „Samizdatový tisk jsme dostali, a když jsme měli možnost, tak jsme alespoň zajímavější články okopírovali na psacích strojích a rozšířili. Nebylo to nic naplánovaného, ale bezprostřední reakce na to, aby se lidé dověděli zprávy z Vatikánu a třeba o uvěznění Václava Malého.“

  • „Začali mě vyslýchat kvůli jiné věci. Dělal jsem vedoucího střediska, kde se vyráběly elektrorozvaděče v Rudných dolech, a samozřejmě se tehdy musely plnit termíny. Začali mě prověřovat, protože mě podezřívali, že tam mám nějaké černé příjmy, že nás dodavatelé uplácí, abychom dělali přednostně pro ně. Začali mě vyslýchat. Bylo mně to divný, protože šlo celkem o nepatrné peníze. Myslím dvakrát pět set korun. Pak už jsem věděl, že to má jiný podtext, protože se mě vyptávali, jestli znám lidi, kteří se motají kolem církve. Tím pádem jsem se začal domnívat, že to není jenom kvůli tomu. Ale nic jsem se nedověděl, protože záznamy StB, které vedli, byly zničeny, a tak jsem se pak o to přestal starat.“

  • Celé nahrávky
  • 3

    Jeseník, 14.11.2017

    (audio)
    délka: 02:37:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk se nesmí nechat zaslepit jen hmotným blahobytem

Václav Dvořák
Václav Dvořák
zdroj: archiv pamětníka

Václav Dvořák se narodil 29. listopadu 1934. Dětství a mládí prožil v Ústí nad Orlicí. Během druhé světové války nacisté za odbojovou činnost popravili jeho strýce Stanislava Langra. Po svatbě s Helenou Strakerlovou v roce 1959 se přestěhoval do Jeseníku, kde se manželé zapojili do života místní katolické církve. Například se v rámci charismatického hnutí účastnil modlitebních setkání u Jiřího Šnajdra v Mikulovicích, který za to v roce 1983 stanul před soudem, a za trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společenstvími ho odsoudili k desetiměsíčnímu podmíněnému trestu. Za účast na setkáních dostala manželka Václava Dvořáka výpověď ze zaměstnání ve vojenské ozdravovně v lázních Jeseník. Václav Dvořák se také zapojil do katolického disentu. Rozšiřoval samizdaty jako například Informace o církvi nebo později časopis Velehrad, podepsal několik petic a s manželkou se účastnil bytových seminářů. Po pádu komunismu byl kooptován do MNV Jeseník a po prvních svobodných volbách se stal místostarostou města. Zasloužil se o obnovení poutního kostela Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) u příhraničních Zlatých Hor. V roce 2017 žil společně s manželkou stále v Jeseníku.