Libor Dobner

* 1952  

  • „Mezitím byla na neděli 13. srpna 1865 svolána první řádná hromada, uspořádaná v místnostech ochotnického divadla v piaristickém gymnáziu. Z této valné hromady vyšel první volený starosta, jímž byl slánský knihtiskař František Jeřábek, a šestičlenný výbor nově založené Tělocvičné jednoty Sokol Slaný. Dne 21. srpna se pak konalo první společné cvičení 60 zakládajících členů. Osm měsíců po svém ustavení čítala slánská jednota již zhruba stovku aktivních členů, mezi kterými byla vedle slánských občanů také celá řada obyvatel okolních vsí, např. ze Studeněvse, Královic, z osady Sv. Jan, z Kvíčku, Smečna, Knovíze, Hobšovic, Humen a Třebíze, tedy potenciálních propagátorů sokolské myšlenky na slánském venkově. První slánské sokolské šibřinky se konaly 19. února 1866 ve společenské místnosti Sokola v hostinci U Zlatého jablka. Také slánští sokolové po vzoru svých pražských bratrů pořádali řadu propagačních výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí, ať již samostatně nebo za spoluúčasti jiných slánských spolků, např. s pěveckým sborem Dalibor, s Občanskou besedou, s Řemeslnickou besedou a jinými.“

  • „Po zabrání sokolského majetku sokolové v čele s náčelnicí Marií Stehlíkovou od 15. dubna ‚uklízeli‘ svůj majetek. Schovali slavnostní prapor jednoty, historické památky, důležité archiválie, kroniku, zápisy o schůzích, loutkové divadlo, atd. V noci zmizel také měděný reliéf z Tyršova balvanu Na Hájích. Ještě dvakrát se dostali, díky pomoci slánských četníků, do zapečetěných místností. Podstatná část majetku byla ukryta v muzeu. Vše, co nebylo možné z budovy odstranit, bylo v následujících pěti letech zničeno. Příslušníci jednoty byli zapojeni do ilegální sokolské župní organizace. V slánském okrsku pracovaly souběžně dvě skupiny. Umučen byl župní starosta Václav Halla z Loun, okrskový starosta Václav Hampejs z Trpoměch, místostarosta jednoty a župy Antonín Vít, vedle řady jiných činovníků župy, kteří se nevrátili z koncentračních táborů a nacistických věznic. Z Terezína se nevrátil Josef Čížek, z Osvětimi Josef a Elsa Eksteinovi, Jiřina Neumannová a Oldřich Smetana, JUDr. Miloslav Haken a František Tušer byli zastřeleni v Praze, Štěpán Holý umučen v Mauthausenu, Josef Kotmel zastřelen v Krnčí u Kladna a v revolučních dnech padl ve Slaném Václav Zika. Z politických důvodů byli vězněni v různých koncentračních táborech bratři: Josef Beránek, Vlad Dlouhý, Antonín Hnátek, Josef Kylies, Josef Masopust, Karel Prášil, Otakar Šimek, Václav Vaic, bratři Jaromír a Vladimír Vaňkovi, Antonín Vít a sestra Ela Pužmanová, Anna Liebecajtová. Těžké výslechy gestapa prodělali František Balcar, Josef Borovička, Jaroslav Chyský, Richard Jindra a Václav Vojtěch. Po osvobození k 31. prosinci 1945 má znovu oživlý Sokol ve svých řadách 752 členů a v roce 1946 918 členů. Od roku 1949 je činnost Sokola postupně tlumena. Rokem 1951 mizí slovo Sokol na dlouhá léta z názvu Tělocvičná jednota.“

  • „Do Slaného proniká myšlenka sokolská již v roce vzniku pražského Sokola, tedy v roce 1862. Dr. Miroslav Tyrš přišel 27. dubna 1862 se svými sokoly první výlet na památný Říp a 20. července téhož roku vedl svůj pátý výlet do Šternberka u Smečna. Sokolové v krojích, s vlastní hudbou jeli tehdy ještě koňskou drahou na kladenskou ‚Výhybku‘ a odtud šli pěšky přes Muncifaj (Smečno) do tehdy kvetoucích lázní šternberských. Vraceli se pak koňskou drahou z Mrákav až o půl třetí po půlnoci do Prahy. S jakou pozorností očekávali Slánští vzácné hosty, dokazuje malá osmerka, věnovaná pěveckým sborem Daliborem archivu slánského Sokola. Na zeleném letáčku čteme: ‚Píseň Sokolů‘. Při výletu do Šternberka byla rozdávána dne 20. července roku 1862. Osmerka vyšla tiskem Františka Jeřábka ve Slaném a její úvodní verš zní: ‚Hoj, Sokolíci, mužně vpřed, – tu prapor náš, tu síly střed…‘ Tak vzpomíná k 70. výročí slánského Sokola – Jarka Rus.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Vlastivědné muzeum ve Slaném, 02.04.2013

    (audio)
    délka: 25:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Vzpomínky pamětníků ze Slaného a Slánska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Abych se vyhnul vstupu do KSČ, vstoupil jsem do Československé strany socialistické.

L.Dobner 1973.jpg (historic)
Libor Dobner
zdroj: Z archivu Libora Dobnera

Libor Dobner se narodil 30. srpna 1952 ve Slaném. Dětství prožil střídavě v Lokti nad Ohří a ve Slaném, kam jezdil k babičce a dědovi. Do Slaného se v roce 1962 s rodiči trvale přestěhoval. Do základní školy chodil čtyři roky v Lokti nad Ohří, pět let v 1. ZŠ ve Slaném. Šest let navštěvoval hudební školu – hru na klavír. V letech 1967-1969 studoval na Střední zemědělské škole technické v Rakovníku – školu nedokončil, odešel na vlastní žádost. V roce 1969-1972 absolvoval s vyznamenáním Odborné učiliště knihkupecké v Luhačovicích. Na Lidové konzervatoři v Praze studoval v roce 1972-1973 u herečky Ljuby Skořepové herectví, ale ze školy předčasně odešel, aby pokračoval ve studiu na Střední odborné škole pro pracující v Luhačovicích - provoz obchodu se zaměřením na knižní kulturu. Studium ukončil v roce 1976 maturitou. Poté byl zaměstnán v knihkupectví v Kladně a na ředitelství Středočeského vydavatelství a knihkupectví v Praze. V letech 1976-1985 pracoval jako vedoucí prodejny odborné a technické literatury v Kladně, v letech 1981-1995 působil jako kronikář, vedoucí mužstva a sekretář oddílu ledního hokeje TJ ČKD Slaný, nyní UHK LEV Slaný. Do MF DNES přispíval v rozmezí let 1999-2003 hlášením výsledků z domácích zápasů. Regionálnímu hokeji (Slaný, Řisuty, Zlonice) se jako redaktor Slánských listů věnuje od roku 1993 doposud. Jako profesionální metodik sportů při TJ ČKD Slaný a vedoucí oddílu ledního hokeje mužů A (II. NHL) pracoval v letech 1985–1991, od roku 1989 se stal správcem sokolovny. V roce 1991 spoluinicioval a aktivně se účastnil obnovení slánského Sokola. V roce 1999 byl zvolen místostarostou, roku 2001 starostou slánského Sokola. Od dubna 2004 do roku 2009 pracoval jako místostarosta Sokolské župy Budečské v Kladně. V roce 1991 zažádal o povolení soukromě podnikat v oboru Zprostředkovatelské služby – TISK, PROPAGACE, SPORT. V rámci Zprostředkovatelských služeb Slaný píše noviny a jiné a zajišťuje provoz slánské sokolovny. Libor Dobner se významně angažuje i v komunální politice. V roce 1979 byl navržen jako kádrová rezerva SNK do KSČ a na dvouleté studium VUMLu v Rabyni. Aby se vyhnul tomuto politickému nátlaku, vstoupil do Československé strany socialistické. Jejím členem a později předsedou ve Slaném byl až do roku 1989. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako bezpartijní za Nezávislé a KDU-ČSL. Získal mandát zastupitele a byl zvolen městským radním. V roce 2010 byl při volbách, jako člen TOP 09, radním zvolen opětovně. Všestranná činnost Libora Dobnera je orientována také na kulturu. Je spoluzakládajícím redaktorem Slánských listů, kde od roku 1993 vytváří rubriky z regionální historie - „Putujeme po vesnicích“, „Na Slánsku před sto lety“, „Z historie divadelnictví na Slánsku“, „Osobnosti Slánska“ a jiné - a zajišťuje reklamní služby, komerční články a vstupy. Je členem Jazz klubu Slaný, hraje na kytaru, zpívá a je autorem zhruba 50 písňových textů, především pro divadelní hry. V roce 1970 se stal členem divadelního souboru Slánská scéna, v roce 1973 byl spoluzakladatelem a prvním vedoucím divadla poezie - Dividýlka. Od roku 1982, kdy začal s autorským divadlem, má na kontě řadu her a dramatických úprav her pro děti (Strašidlata, Netopýr aneb Lež má měkký nos, Pasáček vepřů, Kašpárek v pekle, O líných strašidlech aneb Poklad ve mlýně) i pro dospělé (Platonikovo rodičovství, Rozum nekoupíš, 100 dukátů za Juana, Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Kaviár nebo čočka, Noc lásky na Karlštejně, Na letním bytě). Většinu z nich také režíroval a navrhoval scénu. Své životní vzpomínky publikoval ve stovce fejetonů vycházejících ve Slánských listech od čísla 3/2007 do čísla 24/2011. Svoji literární a publikační činnost shrnul do rozsáhlé, zatím otevřené, bibliografie. Dvakrát šťastně rozvedený, otec čtyř dětí a dědeček dvou vnoučat.