Josef Čermák

* 1924  

  • Richard Krpač: „Jeden z nejdůležitějších základních kamenů, vlastně ten nejdůležitější pro stavbu Národního divadla pochází z hory Říp. Nedaleko hory Říp se narodil jeden ze základních kamenů české komunity v Kanadě pan doktor Josef Čermák.“ Josef Čermák: „Správně, ale také se tam narodil Josef Hora, ten se narodil v Roudnici a je odtud i Karel Toman.“ Richard Krpac: „ Jak vzpomínáte na první republiku, na politickou situaci v první republice?“ Josef Čermák: „Ti kdo se tam narodili a žili tam, to považují za nejhezčí dobu svého života. A také od té doby se tam nevyskytl nikdo, kdo by měl tolik úcty, tolik obdivu a tolik lásky jako Masaryk. Já se na něho pamatuji jednou ze Sletu, to byl na koni. A Masaryk byl s koněm srostlý. Na Masarykovi bylo zajímavé to, že pocházel z chudého prostředí a přitom to byl nejelegantnější politik Evropy a to do toho zahrnuji všechny krále i ostatní. Měl nesmírné kouzlo, nádherně vypadal. Moje další vzpomínka je úplně jiná, to byla jeho smrt. Jeho rakev vezli do Lán a samozřejmě cesta byla lemována tisíci lidí. A já jsem byl jedním z nich. Seděl jsem ve škarpě a čekal, až rakev pojede okolo. Byl nesmírně silný okamžik. Samozřejmě pokud mluvíme o Masarykově smrti, je skoro nemožné vzpomenout si na Seifertovy verše. Smrt se dá popsat různými způsoby. Např.: Dneska v ranních hodinách zemřel Tomáš Masaryk. Seifert to řekl trochu jinak: ‚To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. Tu chvíli před půl čtvrtou ranní, ten okamžik a konec umírání, když smrt se dotkla vrásek čela a ranní mlhou odcházela…,‘ najednou tam není jenom Masaryk, je tam i smrt, která přijde a dotkne se jeho vrásek a odejde mlhou do noci.

  • Richard Krpac : „A jak hodnotíte léta prezidentství Edvarda Beneše?“ Josef Čermák: „Já se domnívám, že to co se stalo v Mnichově, ten úplný debakl, kdy jsme vyhlásili mobilizaci, a pak jsme ji okamžitě zrušili, a to není nějaká přísná kritika Beneše. Já nevím, co by dělal kdokoliv z nás, kdybychom měli to rozhodnutí udělat. Ale rozhodně jsme tím rozhodnutím ztratili páteř. Zase mně to připomíná (pozn.: Seifertovu)báseň: ‚Když jste jel mostem, který máme rádi, v přívalu slávy hučel vody spád. A řeka nelže. Její řeč je jiná a je v ní věrnost odvěká. Tak vítá matka ztraceného syna, který se šťastně vrací z daleka. I acháty se v kapli rozpršely, já jsem je viděl, já znám jejich třpyt. Však slzy štěstí, tekoucí v té chvíli, jsou vzácnější: to plakal štěstím lid.‘ Při Benešově pohřbu jsem byl s několika kolegy z vesnice zadržený. Byl jsem zavřený asi čtrnáct dní, myslím, že na Pankráci. Věznice byla přecpaná, bylo to zajímavé. Tehdy mě jeden z mých kamarádů řekl:“ ‚Heleď, ty tady odsud rychle vypadni. V tobě je to příliš hluboko, tebe by museli utlouct.‘“

  • Původně jsem neměl v úmyslu z letiště dělat výdělečný podnik. Pro mě bylo důležité mít svůj hangár, svoje letadlo a svoji ranvej. Potom ale přicházeli lidé a ptali se, zda by si tam mohli nechat svoje letadlo, a tak to všechno vzniklo. To nebylo nic připraveného, neměl jsem žádný byznysplán.

  • Celé nahrávky
  • 4

    Kanada, 13.01.2011

    (audio)
    délka: 28:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Vzpomínky pamětníků ze Slaného a Slánska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pravda se nemá nikdy podceňovat, ona zavazuje.

Josef Čermák
Josef Čermák
zdroj: Pamět národa - Archiv

  Josef Čermák se narodil 15. listopadu 1924 ve Skurách. Absolvoval Reálné gymnázium Václava Beneše Třebízského ve Slaném, v roce 1943 byl totálně nasazen v Poldi Kladno a po válce začal studovat na Právnické fakultě UK. Během únorových dnů 1948 se zúčastnil studentských demonstrací, včetně pochodu na Pražský hrad. Během pohřbu prezidenta Edvarda Beneše byl na krátkou dobu zatčen a po propuštění se rozhodl emigrovat. Po několika měsících strávených v uprchlických táborech v Bavorsku emigroval v dubnu 1949 do Kanady.  V emigraci prošel řadou zaměstnání, než v roce 1950 nastoupil v Torontské veřejné knihovně. V letech 1955 - 1958 absolvoval právnická studia na University of Toronto a na doporučení profesora Bory Laskina se stal koncipientem v advokátní kanceláři Borden Elliot. Od roku 1962 působil jako právník ve společnosti Smith, Lyons Torrance Stevenson & Mayer. Po příchodu do Kanady byl aktivním členem Klubu dr. Milady Horákové, členem správních rad řady obchodních společností a kulturních i tělovýchovných organizací. Poskytoval bezplatnou právnickou pomoc potřebným, organizoval řadu vzdělávacích akcí spojených s výměnou studentů mezi University of Toronto a Českou republikou. S Milo Kubíkem vytvořil desítky českých, slovenských a několik anglických pořadů pro torontskou televizi, spoluorganizoval výměnné koncerty mezi Kanadou a Českou republikou a podílel se na založení řady nadací. Dominantní úlohou v jeho životě byla novinářská a divadelní činnost, ale rovněž vlastní literární tvorba. Josef Čermák je držitelem řady mezinárodních ocenění a vyznamenání, jmenovitě Epstein Award,  Arbor Award,  členství ve Skupině 175 (k výročí založení University of Toronto), Masarykovy ceny ČSSK, Pamětní medaile prezidenta ČR a naposledy ceny Ministerstva zahraničních věcí ČR Gratias  agit. Je nositelem hodnosti Queen ´s  Counsel a poradcem kanadské vlády.