Jana Vydrová

* 1939

  • „Zajímavé bylo – to je také z vyprávění mojí babičky –, že když se otevírala první tramvajová linka, která vedla z Letné k Výstavišti, tak jeho spolupracovníci mu říkali: ‚Šéfe, ono to nepojede, to bude ostuda.‘ Ale můj pradědeček suverénně řekl: ‚Nebojte se, pojede to.‘ Já tomu nerozumím, já umím dát leda šňůru do elektrické zásuvky, ale jako o člověku si o něm myslím, že v tom, co dělal, v tom si věřil. Pro mě to byl osobnost a člověk českého národa, který pro český národ udělal vše, co je možné, i když to pro něj osobně nemuselo být výhodné. I Edison měl pro něj postavenou továrnu v Americe. A zajímavé je, že Edison se narodil ve stejném roce jako můj pradědeček Křižík. Jestli byla nějaká konstelace hvězd, to nevím, ale tu spolupráci odmítl. Řekl, že on je Čech.“

  • „Ta emigrace, která přišla v roce 1948, to byli nejkvalitnější lidi, kteří se pohybovali v zahraničí. Všichni ti, co jsem poznala, byli vysoce hodnotní a pracovití a vážili si svobody. Pak to ještě pokračovalo, ještě v té době, kdy my jsme přišli v tom roce 1964. To ještě byla tahle skupina. Ale v roce 1968, kdy byla silná emigrační skupina, to už byla taková nejednotná část obyvatel, kteří opouštěli Československo. Řada z nich měla i tvrdou spolupracující minulost s komunistickým systémem. Bylo to hodně i na univerzitních úrovních. Po tom 70. roce, neříkám, že to byli všichni, ale řekla bych, že přibývalo lidí, kteří měli spíše ekonomické zájmy. Řada z nich neměla svoje zásadní politické přesvědčení.“

  • „Moje maminka strašně těžko nesla, když mě vyhodili z toho zahraničního obchodu. Já jsem brečela a opravdu mě to ranilo. Nejen že mě vyhodili, ale nedali mi doporučení.“ Tazatel: „A jak vám ten vyhazov zdůvodnili?“ – „Kvůli buržoaznímu původu. Tak to řekli. Bylo to v roce 1961. Byla jsem tam zhruba čtyři roky. Zavolali mi, že mě nemůžou poslat do Švýcarska do obchodního oddělení. ‚Bohužel, soudružko, musíme vám ještě sdělit, že musíte opustit náš zahraniční obchod.‘“

  • „Mně se stýskalo strašně. Mně se stýskalo hodně a často jsem si pouštěla z gramofonu Dvořákův koncert, violoncellový. Protože můj tatínek byl violoncellista. Plakala jsem a plakala. Takže strašně se mi stýskalo. Ale moje maminka byla obrovsky podpůrná. Ale hlavně ta svoboda, ta nás všechny pohltila. Ten pocit, že najednou jste svobodní. Ale přesto jsem měla i zlé sny, a ty mám dodneška, které se táhnou z toho komunistického režimu.“ Tazatel: „O čem ty sny byly, měly nějaký scénář?“ – „Byly o tom, že někam nedojdu nebo že někdo někde je nebo že někdo mě někam unese. Někdo je citlivější, někdo otrlejší, možná, že jsem v té první skupině. Podepsal se na tom ale tento systém hlavně z toho údobí po tom roce 1948 do toho roku 1965. Pak jsme byli velmi rozrušení tím rokem 1968.“

  • „No, a samozřejmě že moji rodiče byli oba dva vyslýchaní, když jsme se nevrátili. Tatínek to těžce nesl, byli vyšetřovaní v Ruzyni, nezávisle na sobě. Napřed vzali tatínka, pak maminku. Tatínek potom vyprávěl, že když tam maminka šla, byla pikantně příjemná. Tatínek říkal: ‚Já tam sedím a najednou vyjde maminka, jako valkýra.‘ Vyčítali matce, že jsem utekla. Ale maminka to obrátila a řekla: ‚Vy mi tady vůbec nic neříkejte, protože něco řeknu já vám: Vy jste mé dceři udělali všechno proto, abychom my přišli o dceru. Vyhodili jste ji, nedali jste jí možnost… Všechno, co vy jste jí tady naservírovali, tak se vrací, ale ne vám, ale vrací se to nám.‘ Tatínek říkal, že maminka byla bojovná. Ale řekla jim to popravdě. Jsem přesvědčená, že tohle jim tatínek neřekl. On to nějak vyslechl, oni měli navrch, ale maminka diplomaticky, ale popravdě řekla to, co jsem teď řekla.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha Eye Direct, 26.09.2017

    (audio)
    délka: 02:02:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu 10 pamětníků Prahy 10
  • 2

    Praha Eye Direct, 29.09.2017

    (audio)
    délka: 01:45:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu 10 pamětníků Prahy 10
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vy jste udělali všechno proto, abychom my přišli o dceru, řekla maminka u výslechu po mé emigraci

Jana Vydrová, New York 1964
Jana Vydrová, New York 1964
zdroj: archiv pamětníka

Jana Vydrová, za svobodna Schmausová, se narodila 6. října 1939 v Praze. Má o rok a půl starší sestru Helenu. Janiným pradědečkem byl významný vynálezce František Křižík, který zemřel, když jí byly dva roky. Otec Gustav Schmaus vystudoval hudební konzervatoř, maminka pocházela z podnikatelské rodiny, hrála tenis a jezdila na koni. V roce 1939 koupil Gustav Schmaus s kolegou od židovského podnikatele továrnu v Plzni. Rodina se v téže době přestěhovala do Bechyně, kde v rodinné vile v relativním klidu prožila celou válku. V květnu 1945 se přestěhovali do Plzně, kde prožívali osvobození americkými vojáky, s některými rodina navázala celoživotní přátelství. V roce 1948 komunisté zestátnili otcův podnik a zabavili rodinný majetek. Rodina se přestěhovala do Prahy. Gustav Schmaus se vrátil k hudbě, hrál na violoncello v pražském filharmonickém orchestru. Maminka se zaučila jako účetní, ale po roce ji vyhodili kvůli buržoaznímu původu. Pracovala pak jako pohotovostní řidička při OÚNZ v Praze. Jana Vydrová se dostala na odbornou školu s maturitou, obor mezinárodní ekonomické vztahy. Po maturitě pracovala v obchodním oddělení společnosti Metalimex, ale po čtyřech letech ji vyhodili kvůli zjištění, že její otec není jen hudebník, ale také bývalý továrník. V roce 1964 Jana se svým snoubencem Otakarem Vydrou emigrovala, když se jim podařilo zakoupit zájezd do SSSR s výletem do Helsinek, odkud pokračovali do Švédska a poté do USA. V Americe žila v Chicagu a státě Washington, pracovala jako sekretářka, tenisová koučka a realitní makléřka. Vychovala dvě děti. V roce 1985 se rozvedla, od roku 2000, kdy odešla do penze, se vracela do České republiky, od roku 2017 žije v Bechyni.