Eugenie Točíková

* 1929  

  • „Měli jsme natištěný oznámení, už jsme měli dvě ohlášky v kostele. Já jsem byla zrovna v Dačicích, byla velká bouřka a já jsem se strašně bála. Já se bojím bouřky, tak jsem šla za maminkou a za tatínkem do ložnice. A maminka byla tak strašně divná a říkala mně: ,Neboj se, neboj se.‘ Pořád plakala a já jsem se zeptala: ,Co se stalo?‘ A ona odpověděla: ,Evženko, já ti musím něco říct. Včera odpoledne zavřeli Vlastíka...‘ No já jsem myslela, že mě teda raní mrtvice v tu ránu.“

  • „Někdo nám najednou přijel říct, že tam tatínek leží zakrvácenej... Tenkrát nevím, jestli vůbec byly nějaký ty rychlý sanitky, tak jsme prostě zverbovali tam u nás jednoho taxikáře, kterej tam prostě pro něj dojel. Zavezl ho do nejbližší nemocnice do Počátek, no a tam řekli, že je to infaustní stav, že asi pravděpodobně nepřežije. Měl dva průstřely: jeden břichem a jeden stehnem. V Dačicích už byli Rusové, oslavovalo se... Všichni se radovali, a já jsem byla doma zavřená a brečela jsem, protože jsme měli plnou vanu krvavých prostěradel a všeho... Trnula jsem hrůzou, že za chvilku – navíc tenkrát mobily nebyly – že tatínek prostě nebude. Takže takhle jsme s maminkou oslavily naše osvobození.“

  • „On mě tak strašně prosil, ať mu zařídím, ať ho daj do Jáchymova. Dovedete si to představit, jak se tam asi musel na těch Borech mít, když chtěl Jáchymov!? Samozřejmě to poslouchal bachař, okamžitě řekl, že jestli nepřestaneme, tak nám teda přeruší tu návštěvu, protože stejně, ta byla patnáctiminutová, a že by potřeboval zubní pastu. Zubní pastu jsem mu dát nemohla, pochopitelně... Měl zánět okostnice. Strašně ho to prej bolelo, jestli ho tam vůbec ošetřovali, to já nevím... Za patnáct minut jsem vypadla, od té chvíle jsem začala brečet a nepřestala jsem až do Dačic.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 12.03.2015

    (audio)
    délka: 48:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Jihlava, 28.05.2021

    (audio)
    délka: 01:36:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Jihlava, 02.06.2021

    (audio)
    délka: 01:14:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všichni se radovali, a já jsem byla zavřená doma a brečela jsem. Takhle jsme s maminkou oslavily osvobození

Eugenie Točíková (1948)
Eugenie Točíková (1948)
zdroj: Archiv pamětníka

Eugenie Točíková se narodila v roce 1929 v Dolních Němčicích u Dačic. Za války byla rok totálně nasazena na práci v továrně. Na konci války, když přijížděla do Dačic Rudá armáda, byl její otec postřelen Němci. Přestěhovala se do Jihlavy, kde chodila na odbornou školu pro ženská povolání. Potom pokračovala ve studiu na vyšší sociálně zdravotní škole. Po maturitě v roce 1949 se měla vdát za Vlastimila Kučeru, její snoubenec byl však deset dní před svatbou zadržen. Během vykonstruovaného procesu dostal trest osmnáct let odnětí svobody, který absolvoval nejprve ve věznici Plzeň-Bory a posléze v Jáchymově. Pamětnice mohla Vlastimila Kučeru navštěvovat maximálně dvakrát ročně, po pěti letech se vdala za jiného muže. Pracovala u Chemodrogy v účtárně a potom v obchodě s drobným spotřebním zbožím: kvůli špatnému kádrovému profilu se jí nepodařilo sehnat práci v oboru, který vystudovala. Vlastimil Kučera byl propuštěn z vězení po třinácti a půl letech v rámci amnestie roku 1962.