Jana Tauchmanová

* 1941

  • „Špindleráček je naše druhé dítě, protože my jsme tomu v podstatě věnovali asi to, co jsme mohli. Možná ani o moc víc to nešlo. Když já jenom si vzpomenu na organizační záležitosti, které řídil manžel... v první řadě organizační, potom finanční prostředky, když už soubor něco znamenal, když už měl výjezdy po Evropě, tak to není všecko docela tak jednoduchý. Tohleto je jeho práce: fotografie, aranže, zapisování kroniky. To si vůbec nedovedete představit, když jsme jeli třeba na Europiádu, vyjížděli jsme na nějaký festival, tak byla vlastně půlroční příprava. Se vším všudy. Zkoušky nejméně dvakrát až třikrát týdně se souborem: taneční, pěvecký, se sólisty: my jsme měli zpěváky sólisty, sólisty vypravěče. Tady ty kamna jsou svědkem toho, kolik vypravěčů tady stálo, protože jsme je zvali k nám domů. Vyprávěli poudačky paní Kubátové, pana Horáčka, pana Buchara a tak dále.“

  • „Ano. Většina tak jako my asi byli přistěhovaný, ale teď se budu soustředit na pana ředitele Kratochvíla, jako na další osobnost, která nesmírně ovlivnila můj život až do posledních dnů jeho života. Kulturní život ve Vrchlabí díky právě, jak říkáte, těm přistěhovaným lidem, kteří přišli z různých končin a kde už byli zvyklí pracovat v pěveckých sborech, v orchestrálních, divadelních souborech, v muzeích anebo já nevím, kde si vzpomenu, tak oni dokázali ten život přenést do Vrchlabí. Vrchlabí, když řeknu v té polovině padesátých let, žilo tak nesmírně bohatým společenským životem, právě i díky panu Josefu Václavu Kratochvílovi, který byl prvním ředitelem Hudební školy ve Vrchlabí od roku 1945 a působil tady až do roku 1958. Vrátím se do našeho přestěhování z Brna do Vrchlabí. Rodiče samozřejmě také měli zájem, kde budeme s bratrem pokračovat ve výuce hry na hudební nástroje. A tak jsem vstoupila do Hudební školy, která v té době byla na náměstí, tam kde dneska myslím sídlí Policie České republiky. A tam jsem pokračovala ve hře na klavír u paní Marie Kastnerové nejstarší. Tam jsem samozřejmě se zapojila do Vrchlabských zpěváčků, pěveckého sboru, který vedl pan ředitel Kratochvíl.“

  • „Ono to nevypadalo, že bude hned soubor. My jsme ve škole, nejenom kantoři, ale já jsem učila tady hudební výchovu a my jsme hodně zpívali. A já zas na něco navážu: Gymnázium vrchlabské, v té době jedenáctiletá střední škola. My jsme se ráno, v pondělí, nebo to je jedno v kterýkoli to byl den, všechny třídy vystoupily ze svých učeben za pět minut osm. Na chodbě se cvičilo a pak se zpívalo. A mně se to vrátilo zpátky, my jsme to začali dělat i tady (ve Špindlerově Mlýně, MČ), že jsme prováděly tak zvané Písně týdne, kdy učitelé napsali na tabuli dozadu text písničky, jedna naše žákyňka, která hrála na harmoniku, přes školní rozhlas hrála na harmoniku a učila se ta písnička jako celou školu. Začínalo se českými písněmi, moravskými, a pak jsme k tomu přidávali i krkonošský. A vy to znáte nejlepší, přijdou momenty ve výuce – teď to nezabírá, teď mi nerozuměj – to je ta únava. Důvody můžou být jakékoli. I osobní, i společenské, jakékoli. Tak nic, půjdeme cvičit. Nejdřív mezi lavicemi, pak je odstavíme, pak půjdem na chodbu, pak se sejdem odpoledne v tělocvičně. A už to začalo. A už pak první kroky, první tance, pak už něco umím, první dva tance, pak už to někde předvedeme.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Špindleruv Mlýn, 27.07.2022

    (audio)
    délka: 02:52:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Špindleráček je naše druhé dítě

Dobová fotografie, Jana Tauchmanová v roce 1958
Dobová fotografie, Jana Tauchmanová v roce 1958
zdroj: archiv pamětnice

Jana Tauchmanová, za svobodna Koutníková, se narodila 8. dubna 1941 v Brně. Od dětství se učila hrát na klavír a zpívat ve známé brněnské hudební rodině Kaprálových. V devíti letech se s rodinou přestěhovala do Vrchlabí a okamžitě se s nadšením začala zúčastňovat práce v místních národopisných souborech Krakonoš a Hořec. Navázala úzké osobní dlouholeté kontakty s krkonošskou spisovatelkou a sběratelkou pohádek Marií Kubátovou. Původně chtěla Jana studovat hru na klavír a zpěv, ale nakonec se rozhodla jinak: po získání pedagogického vzdělání krátce učila na umístěnku v České pionýrské škole v Seči, potom ve Vrchlabí a následně 37 let na základní škole ve Špindlerově Mlýně. Spolu se svým manželem Františkem Tauchmanem, který školu do roku 1968 řídil, v době normalizace založili a po léta vedli folklorní soubor Špindleráček. Ze skromných lokálních začátků se tvrdou prací a nadšením vypracovali na soubor, který úspěšně vystupoval doma, ale i v zahraničí. Měl sekci pěveckou, taneční, hudební, sólovou a vypravěčskou. Manželé Tauchmanovi byli 41 let jeho duší a ovlivnili celé generace místních dětí, ale i dospělých. Špindleráček je činný dodnes, od roku 2013 pod vedením člena taneční sekce souboru Ctibora Vrabce. V roce 2022 oslavil 50. výročí svého vzniku.