Marie Švecová

* 1932

  • "U Staňkova v jižních Čechách je dohnali Američani. Oni šli na pochod smrti z toho Flossenbürgu. Leželi na louce přikrytí kabáty, tak různě. Na té louce je osvobodili Američani. Přivedli ho ale v americké uniformě, on měl ty šaty zničené. Korespondence byla, ale v němčině, což matka uměla německy perfektně. Ona totiž vyrostla jako mladá dívka u nějakého strýčka, to já neznám, ale v pohraničí. Tam samozřejmě uměli německy a matka se naučila perfektně německy. Dopisy jsem i já musela, matka to přeložila, psát v němčině, ale neuměla jsem tolik. Někdy se neposílalo vůbec nic, někdy dvoukilové balíčky, někdy i větší. Matka si hodně potrpěla na to, že usmažila housky nebo vánočky. Nakrájela na kostičky a to zachránilo otci a jeho kamarádovi život při tom pochodu smrti. Oni toho měli pytel na zádech, takže si to dávali do té vody, co jedli, místo polévky. Prý je to zachránilo, že došli, že měli sílu dojít tím pochodem až k tomu osvobození. Ale nesměl potom o tom mluvit vůbec, že ho osvobodili na té louce Američani. A přivezli ho na džípu. To já nezapomenu ten obrázek. Já jsem si hrála zrovna s dětmi. A najednou mě volali: 'Danuško, přijel ti tatínek! Máš jít domů!'"

  • "Co je zajímavé, za komunistů umřel. Na ten pohřeb přišli legionáři, za komunistů, stáli tam čestnou stráž. Máme tam fotky, podíváme se na ně. A pustili otce, tohohle mládence z vojny. Přišel na propustku z vojny. Už byl na škole, na vojenské fakultě, jak chodili do Motola. Nebyl v uniformě, byl v obleku, ale pustili ho na pohřeb svého dědečka. Proslov měli legionáři, stříleli tam a bylo to za komunistů. To matka zařídila, beze mě. Nevím, kdo se zúčastnil vyjednávání toho pohřbu, ale měl vojenský pohřeb. Za komunistů, legionář!"

  • "Otec byl zatčen v únoru roku 1942 a byl v koncentračním táboře, prodělal soud v Bayreuthu a byl odsouzen. Skončil v koncentračním táboře Flossenbürg, ale vrátil se živ. Zatkli je v kanceláři, oni si sdělovali zahraniční zprávy, vzájemně kolegové, a jeden je udal. Na katastrálním měřičském úřadě v Myslíkově ulici, tam pracoval a tam ho zatkli. V roce 1942, v únoru, já si to pamatuju, 2. února, maminka dostala telefon od nějakého toho kolegy, že tam bylo gestapo a otce zatkli. Takže jsem žila s matkou, to bylo krušnější, protože jsme nebraly podpory žádné, nic. Matka naštěstí uměla šít, takže šila, za války se hodně přešívalo, a vyměňovala to hlavně za potraviny."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 06.12.2018

    (audio)
    délka: 01:01:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otce přivezli na džípu Američani a ten obrázek nezapomenu

Marie Švecová, 2018
Marie Švecová, 2018
zdroj: Post Bellum

Marie Švecová se narodila 7. září 1932. Své biologické rodiče nikdy nepoznala, jako několikaměsíční byla adoptována manžely Markovými. Vyrůstala v Roudnici nad Labem a později v pražských Nuslích. Jejího adoptivního otce, ruského legionáře Josefa Marka, v roce 1942 zatklo gestapo a zbytek války strávil v koncentračním táboře Flossenbürg. Do května 1945 žila Marie Švecová jen s adoptivní matkou Annou Markovou. V roce 1946 vítala v Praze Josipa Tita, v roce 1948 se zúčastnila XI. všesokolského sletu. V roce 1954 dokončila pomaturitní studium stavebních projektů, brzy se dostala do Státního projektového ústavu, kde pracovala až do důchodu. V roce 2020 žila Marie Švecová v pražských Strašnicích.