Josef Šimek

* 1930  

  • „V doprovodu vojáků s bajonety jsme se blížili k vesnici. Viděl jsem sousedky ruce nad hlavou, brečely, křičely a trhaly si vlasy, protože vojáci už všechny muže posbírali. Bydleli jsme nad vesnicí, tak jsme byli poslední a viděli, jak to tam vypadá. Vedli nás před školu a tam nás postavili do dvojřadu. Něco tam povídali a přivedli další lidi z vesnice. Přivedli tam také Františka Jiraucha (Jana Jiraucha – pozn. aut.), který studoval technickou školu v Brně. Byl rozespalý a viděl nás před školou a na sloupku postavený lehký kulomet. Dostal strach a vběhl do vrat rodiny Nováků a utíkal pryč na zahradu. Bylo to obklíčený. Stála tam hlídka, tam ho zastřelili. Umíral až do noci. Maminka tam u něj byla. Tak to byl první padlý...“

  • „Byla tam paní Bäckerová, která měla za manžela velitele četníků. Měla dceru Lindu a syna Bobíka. Nebyla zlá. Otec uměl německy, protože se vyučil ve Vídni. Říkal, že až dají povel, tak nás během pěti minut postřílí. Rostla tam hruška, tak jsem se snažil za ni alespoň částečně dostat. Měli jsme strach, protože tam postupně přiváděli další a další. Přimlouvala se Němka Bäckerová a zapojil se do toho také místní farář. Tak z toho sešlo, ale že vezmou každého desátého. Stáli jsme a oni rozpočítávali. Já byl sedmý a otec osmý. Měli jsme kliku, tak nás poslali domů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uničov, 11.05.2017

    (audio)
    délka: 02:40:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tak a teď nás zastřelí

Josef Šimek v roce 1945 během školy na zámečníka ve firmě Hanisch & Co z Prostějova
Josef Šimek v roce 1945 během školy na zámečníka ve firmě Hanisch & Co z Prostějova
zdroj: archiv pamětníka

Josef Šimek se narodil 17. června 1930 ve Vranové Lhotě. Sedmičlenná rodina tam žila uprostřed polí v obcí přistaveném vagonu, který si omítli hlínou a zútulnili. Po měšťanské škole ve Vranové Lhotě v srpnu 1944 pamětník nastoupil do učení na strojního zámečníka v prostějovské obchodní společnosti Hanisch & Co, kde se mimo jiné pro německý válečný průmysl vyráběly směrovací klapky Messerschmittu Bf 109. Už tři dny po nástupu se tam stal svědkem letecké bitvy. V únoru 1945 byl kvůli blížící se frontě poslán domů do Vranové Lhoty. Den před koncem války ho spolu s otcem zatkli němečtí vojáci. Shromáždili tehdy všechny muže od třinácti let na návsi. Za smrt jednoho německého vojáka měli být zastřeleni a obec vypálena. Naštěstí většinu mužů nakonec propustili. Životy tří místních občanů ale ukončily rány z německých zbraní. Po válce se rodina přestěhovala do Velké Kraše, kde provozovala pekárnu. Josef Šimek vystudoval gymnázium v Jeseníku a pak absolvoval roční kurz pro pedagogy v Olomouci. Učil na základních školách v Jeseníku, v Širokém Brodě, Petrovicích a ve Vápenné, kde v letech 1970 až 1990 zastával také místo ředitele. Od roku 1993 žije se svou manželkou Olgou v Uničově.