„Dost Němců, dost obchodníků tady bylo jako Němci, ale i Židi tu byli. Ale normálně jsme spolu žili, kamarádili, bylo to jedno. Oni chodili do Turnhalle a my jsme chodili do Sokola. Přišel Henlein a tady se to všechno vystěhovalo. A ještě než jsme se odstěhovali, tak nám, my jsme měli krám v Dlouhý ulici, tak nám tam na tu výlohu napsali TSCHECHE. A tatínek říkal, tady nebudu. Možná bysme bývali mohli zůstat ještě nějakou dobu, ale tatínek už nechtěl. My jsme byli Češi, my jsme byli Sokolové. A teď když tu začali špacírovat ti henleinovci, to bylo hrozný. To tady chodili v těch uniformách a těch botách, když si na to vzpomenu, tak je mi špatně.“
„To si pamatuju, že jsme měli ledvinky a rejži, když si pro tátu přišli. Zazvonili, přijeli, aby s nimi šel, odvezli a už jsem ho neviděla. Než jsem se dozvěděla... já nevím, asi tři měsíce jsme se vůbec neviděli a potom jen skrz mříže. Vždycky jsem vzala s sebou, to si pamatuju, Madlenku. Muselo to být i pro tu holku těžký vidět tátu za mřížema. Nic jsem mu nemohla dát, sice jsem pak měla nějaké známé, že jsem jim to mohla dávat, a oni mu to potom dávali, ale... Tu návštěvu jsem měla jednou za 14 dní, nebo ani ne snad, to už se nepamatuju, to už je včera. Ale co si pamatuju, tak oni ho sebrali u nás od oběda a když ho přesně za dva roky pouštěli, tak ho snad chtěli pustit v deset hodin, a on říká: ne, já jsem odsouzenej na dva roky, přišel jsem sem v poledne, tak odsud půjdu v poledne. To byl celej děda.“
Narodila se 1. ledna 1915 v Litoměřicích do české rodiny. Její otec měl v centru Litoměřic obuvnictví, maminka byla v domácnosti – vychovávala čtyři děti a jako velká vlastenka chodila cvičit do Sokola. Pamětnice navštěvovala českou obecnou školu i měšťanku, pouze poslední rok absolvovala v německé škole, aby se naučila německy, protože v Litoměřicích žili před válkou většinou Němci. Po škole pracovala jako korespondentka v německé firmě na výrobu povidel a marmelád v Ploskovicích. Zažila zábor pohraničí Německem v říjnu 1938, po kterém se Litoměřice ocitly v Německé říši. Dobu války prožila s manželem Karlem Šandou v sousedním Terezíně na území Protektorátu Čechy a Morava. Manžel pracoval v drogérii v Litoměřicích, kde vyvolával filmy se snímky německých velitelů vězení v Malé pevnosti. Sám vyfotografoval příjezd Rudé armády do Terezína, bombardování Litoměřic Rudou armádou, exhumaci masových hrobů u Malé pevnosti, první poválečnou tryznu v Terezíně za účasti Milady Horákové, vysídlení Němců z Litoměřic a proces s velitelem věznice Malá pevnost Jöcklem. Po válce vedla s manželem drogérii v Litoměřicích, kterou dostali nejdříve do národní správy, později ji odkoupili. Po komunistickém převratu její manžel finančně podporoval rodiny vězněných národních socialistů a byl za to odsouzen ke dvouletému vězení. Šandovi přišli o obchod i byt. Pamětnice pracovala až do důchodu jako úřednice, její manžel na stavbách stavěl lešení. V sokolském duchu vychovali syna a dvě dcery. Karel Šanda zemřel v roce 1993, Antonie Šandová v roce 2007.
Karel Šanda běžel jako člen Sokola s olympijskou pochodní v Litoměřicích před letními olympijskými hrami 1936 v Berlíně (1. – 18. srpna 1936). Olympijská štafeta s ohněm z řecké Olympie byla tehdy zorganizována vůbec poprvé.
Karel Šanda běžel jako člen Sokola s olympijskou pochodní v Litoměřicích před letními olympijskými hrami 1936 v Berlíně (1. – 18. srpna 1936). Olympijská štafeta s ohněm z řecké Olympie byla tehdy zorganizována vůbec poprvé.
Oficiální portrét velitele věznice gestapa Malá pevnost Heinricha Jöckela z archivu Karla Šandy, který za války pracoval ve fotokomoře litoměřické drogérie Gustava Worma a snímek zřejmě vyvolával
Oficiální portrét velitele věznice gestapa Malá pevnost Heinricha Jöckela z archivu Karla Šandy, který za války pracoval ve fotokomoře litoměřické drogérie Gustava Worma a snímek zřejmě vyvolával
Oficiální portrét dozorce věznice gestapa Malá pevnost Antona Mallotha zvaného „der schöne Toni“ z archivu Karla Šandy, který za války pracoval ve fotokomoře litoměřické drogérie Gustava Worma a snímek zřejmě vyvolával
Oficiální portrét dozorce věznice gestapa Malá pevnost Antona Mallotha zvaného „der schöne Toni“ z archivu Karla Šandy, který za války pracoval ve fotokomoře litoměřické drogérie Gustava Worma a snímek zřejmě vyvolával
Oficiální portrét dozorce věznice gestapa Malá pevnost Antona Mallotha zvaného „der schöne Toni“ z archivu Karla Šandy, který za války pracoval ve fotokomoře litoměřické drogérie Gustava Worma a snímek zřejmě vyvolával
Oficiální portrét dozorce věznice gestapa Malá pevnost Antona Mallotha zvaného „der schöne Toni“ z archivu Karla Šandy, který za války pracoval ve fotokomoře litoměřické drogérie Gustava Worma a snímek zřejmě vyvolával
Heinrich Jöckel, velitel věznice gestapa Malá pevnost v Terezíně, po válce u soudu v Litoměřicích. Dne 26. října 1946 byl v Litoměřicích jako válečný zločinec oběšen. Foto: Karel Šanda
Heinrich Jöckel, velitel věznice gestapa Malá pevnost v Terezíně, po válce u soudu v Litoměřicích. Dne 26. října 1946 byl v Litoměřicích jako válečný zločinec oběšen. Foto: Karel Šanda
Heinrich Jöckel, velitel věznice gestapa Malá pevnost v Terezíně, po válce u soudu v Litoměřicích. Dne 26. října 1946 byl v Litoměřicích jako válečný zločinec oběšen. Foto: Karel Šanda
Heinrich Jöckel, velitel věznice gestapa Malá pevnost v Terezíně, po válce u soudu v Litoměřicích. Dne 26. října 1946 byl v Litoměřicích jako válečný zločinec oběšen. Foto: Karel Šanda
Příjezd Rudé armády do Terezína od Lovosic. Fotografie pořízena v místě dnešního kruhového objezdu (Terezín–Litoměřice–Lovosice–Bohušovice). Foto: Karel Šanda
Příjezd Rudé armády do Terezína od Lovosic. Fotografie pořízena v místě dnešního kruhového objezdu (Terezín–Litoměřice–Lovosice–Bohušovice). Foto: Karel Šanda
Bombardování Litoměřic Rudou armádou 10. května 1945, unikátní fotografie zachycuje pohled na střechy Litoměřic z mostu přes řeku Labe. Bomby zničily například gymnázium v Jezuitské ulici, na kterém v letech 1799–1815 vyučoval češtinu Josef Jugmann (foto: Karel Šanda)
Bombardování Litoměřic Rudou armádou 10. května 1945, unikátní fotografie zachycuje pohled na střechy Litoměřic z mostu přes řeku Labe. Bomby zničily například gymnázium v Jezuitské ulici, na kterém v letech 1799–1815 vyučoval češtinu Josef Jugmann (foto: Karel Šanda)
Bombardování Litoměřic Rudou armádou 10. května 1945, unikátní fotografie zachycuje pohled na střechy Litoměřic z mostu přes řeku Labe. Bomby zničily například gymnázium v Jezuitské ulici, na kterém v letech 1799–1815 vyučoval češtinu Josef Jugmann (foto: Karel Šanda)
Bombardování Litoměřic Rudou armádou 10. května 1945, unikátní fotografie zachycuje pohled na střechy Litoměřic z mostu přes řeku Labe. Bomby zničily například gymnázium v Jezuitské ulici, na kterém v letech 1799–1815 vyučoval češtinu Josef Jugmann (foto: Karel Šanda)
Národní pohřeb v Terezíně 16. září 1945, kterého se účastnili bývalí vězni, pozůstalí, představitelé politického a veřejného života poválečného Československa včetně ministra zahraničí Jana Masaryka (foto Karel Šanda)
Národní pohřeb v Terezíně 16. září 1945, kterého se účastnili bývalí vězni, pozůstalí, představitelé politického a veřejného života poválečného Československa včetně ministra zahraničí Jana Masaryka (foto Karel Šanda)
Národní pohřeb exhumovaných těl v Terezíně 16. září 1945, kterého se účastnili bývalí vězni, pozůstalí, představitelé politického a veřejného života poválečného Československa včetně ministra zahraničí Jana Masaryka, tyto hroby se staly základem Národního hřbitova v prostoru před Malou pevností (foto Karel Šanda)
Národní pohřeb exhumovaných těl v Terezíně 16. září 1945, kterého se účastnili bývalí vězni, pozůstalí, představitelé politického a veřejného života poválečného Československa včetně ministra zahraničí Jana Masaryka, tyto hroby se staly základem Národního hřbitova v prostoru před Malou pevností (foto Karel Šanda)
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
