„Prvního května 1948 odešel maminčin švagr Josef Kohout, který vlastnil menší statek, 49 ha, v Úsilově na Domažlicku. Přešel hranice do Německa. Když šli lidé do průvodu, tak strejda přešel. Nato přišli v poledne 10. října k nám. Táta měl nejlépe zařízenou drogerii a postavený barák. Zatímco byl na zahradě, přišli a vše mu zabavili. Někdo běžel pro taťku na zahradu, mně byly dva roky. Taťka do drogerie, kde měl veškeré papíry a vše, nemohl. Jako dnes chodí exekutoři, i tenkrát vše zaplombovali. Taťka se k večeru sebral, s námi se rozloučil, sestra byla o sedm let starší, tak říkala, že mi zrovna zavazovala botičky, když se táta rozloučil, že jede do svého rodiště. A odešel do Německa.“
„V roce 1949, den před Štědrým dnem, zavřeli mamky sestru Miladu Kohoutovou, která seděla deset a půl roku. Měla dva kluky, Karlovi (...) bylo pět let a Pepovi devět. Ti zbyli, odvezli je k dědečkovi a babičce, kteří byli narozeni roku 1882, takže už měli nějaký věk. Teta měla dva soudy, nakonec dostala 18,5 roku, seděla 10,5 a zaplatila 30 tisíc pokuty, ztráta veškerého majetku. A moje mamka nastoupila roku 1950, den po popravě Horákové, trest.“
„Po půl roce napsal (otec) mamince dopis, že odjíždí do Brazílie. Maminka dopis dostala, někdo jí ho dal. Byla pozvána na návštěvu k janovickým Kylišům a tam dopis dostala. Napsala: ,Jsme v pořádku, děti jsou v pořádku, přeju ti hodně štěstí.‘ Víc nic. Dopis, který převzal někdo. Nebyl to člověk, který dopisy přenášel, ale byl to agent StB a matku udal. Za těchto pět slov mamku zavřeli. Jenom za to, nic jiného neudělala. Dali jí za vinu, že poslala dopis utečenci.“
Aloisie Pauerová, roz. Suchanová, se narodila roku 1946, vyrůstala v Janovicích nad Úhlavou. Měla ještě staršího bratra a sestru. Její mládí bylo velmi těžké. V říjnu 1948 emigroval její otec, drogista Miroslav Suchan do SRN a později do Brazílie, kde roku 1958 zemřel. Matka byla roku 1950 zatčena a odsouzena k roku vězení a vysoké pokutě za dopis, ve kterém chtěla manželovi odepsat, že jsou děti v pořádku, a který byl zachycen agentem StB. Roku 1948 emigroval také strýc Josef Kohout a teta Milada Kohoutová byla roku 1949 zatčena, odsouzena za protistátní činnost na 18 let a vězněna až do amnestie roku 1960. Měli dva syny. O všech pět nezajištěných dětí se starali prarodiče z matčiny strany, Mikulášovi, kteří museli v pokročilém věku intenzivně pracovat, aby je uživili. Rodina trpěla bídou. Pamětnice se brzy vdala a založila si vlastní domácnost. Nedokončila studium gymnázia, pracovala v mlékárně. Poté byla zaměstnána v továrně Okula v Nýrsku, kde vystudovala večerní průmyslovou školu strojní, a na železnici. Zemřela v červnu roku 2025.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
