Po zásahu granátem jsem uviděl, že když dýchám, jak se krev a všechno kolem bouří
Josef Parpel se narodil 10. října 1924 v městečku Verba na Volyni na tehdejším polském, dnes ukrajinském území. Jeho rodiče zde vedli obchod, řeznictví a hostinec s tanečním sálem. Po obsazení západní části Volyně Sovětským svazem bylo jejich podnikání znárodněno. Pamětníkův nejstarší bratr Václav byl uvězněn v sovětském lágru, odkud ho později zachránil vstup do československé zahraniční jednotky v SSSR. Mezitím v červnu 1941 Volyň obsadilo nacistické Německo. Podle slov pamětníka nacisté popravili jeho sestru, usmrcení hrozilo i jejich rodičům, ale nakonec se jim podařilo z vězení utéct. Josef a sourozenci se následně více než rok ukrývali v okolních vesnicích. Pamětník vstoupil 10. dubna 1944 do 1. čs. armádního sboru. Jako radista-spojař prodělal v Besarábii krátký vojenský výcvik a následně pokračoval na frontu nedaleko Dukly, kde se po letech setkal se svým bratrem Václavem. Už na slovenském území byl pamětník během opravy přetrženého spojení zasažen minometným granátem a utrpěl průstřel hrudníku a plic. Z polní nemocnice byl převezen do nemocnice ve Lvově a poté odeslán na rekonvalescenci do lázní v jihoruském Pjatigorsku, kde setrval až do konce války. Po propuštění odjel do Prahy, kde se setkal se svými bratry. Od prezidenta Edvarda Beneše převzal Československý válečný kříž a přednostním právem získal hospodářskou usedlost v Očíhově nedaleko Podbořan. V 50. letech bylo jeho hospodářství zkolektivizováno a začleněno pod jednotné zemědělské družstvo. Pamětník až do své penze pracoval jako zootechnik. Po uplynutí šedesáti let od jeho válečného zranění mu při rentgenu plic byly nalezeny další tři střepiny z minometného granátu. V době natáčení rozhovoru (2005) žil v Podbořanech.