Jana Obadálková, roz. Dobíhalová

* unknown  

  • „(Václav – pozn. ed.) byl spíše na Příbramsku, byly tam nějaké doly. Pamatuji se, když jsem za ním jela, tak tam přivezli trestance v takovém velikém náklaďáku. Tam jsme tedy čekali. Měli určitou dobu, jak dlouho mohl (s námi – pozn. ed.) mluvit. Přijelo s nimi i hodně bachařů.“

  • „Naše maminka sehnala nějakou služebnou, byla to Němka. Byla to ale chudák, ona sem utíkala za nějakým vojákem a tady nějak uvízla v Praze. Jen si vzpomínám, když jsem přišla z práce, já jsem pracovala na Vinohradech, tak na mne vzpomínala, jak to venku vypadá. A já jí říkám: ‚Němci asi prohrávají.‘ Ale nevěděla jsem to určitě. Ona zbystřila sluch, a přestože dělala u nás služebnou, tak měla nějaký raneček, zřejmě už přichystaný k útěku. A jak ti vojáci z té nemocnice (Na Františku – pozn. ed.) utíkali, tak utíkali naší ulicí. A ona, když to viděla, tak okamžitě popadla raneček a letěla za nimi.“

  • „Když začalo bombardování, my jsme byli v Lazarské ulici. Hodili nám tam bomby rovnou před náš dům. My jsme odtamtud naštěstí ‚vylétli‘ dobře, ale ve vedlejším baráku to zabilo lidi. Nemůžu říci, že bych zažila nějakou klidnou dobu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 7, Domov s pečovatelskou službou, 27.04.2016

    (audio)
    délka: 44:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Aby se člověk v důležitých životních situacích uměl obětovat pro druhé

24 - foto z mládí
24 - foto z mládí
zdroj: archiv pamětníka

Jana Obadálková, za svobodna Dobíhalová, se narodila 7. září 1927 v pražských Košířích. Rodiče měli prosperující řeznický obchod. Do Sokola vstoupila již ve svých čtyřech letech, v roce 1931. Po absolvování obecné a staroměstské měšťanské dívčí školy na Praze 1 a studiu na Vyšší obchodní škole v Praze vstoupila v roce 1946 do Československé strany lidové. Po nástupu komunistů byla vyloučena ze Sokola a v roce 1948 zažila zatčení a vazbu Václava Obadálka, kterého si později vzala za manžela. V době jeho vazby byla jeho fiktivní snoubenkou, navštěvovala ho a podporovala. Vzniklo mezi nimi pouto, jež vyústilo ve sňatek. Svatba s Václavem Obadálkem v roce 1959 probíhala v zastoupení. Ženicha, který byl v té době ve vězení, zastoupil jeho bratr Vojtěch. Po Václavově propuštění se konal v roce 1960 v pražském zlíchovském kostele církevní sňatek. Narodili se jí dva synové Václav a Jan. Pracovala jako administrativní pracovnice, referentka hospodářské správy a odbytu, cenového a daňového oddělení, účetní ve výrobní, skladové i mzdové účtárně a jako pokladní ve výrobních družstvech. Po odchodu do důchodu žila v Praze, v současné době je v domově s pečovatelskou službou na Praze 7.