Alfred Neudörfer

* 1947

  • „V tom roce jsme s vejškou měli exkurzi do Východního Německa, do Karl-Marx Stadtu, Chemnitz, potom do Berlína, potom na Rujánu a byla to dovolená u moře. Překládal jsem tam jako dvojjazyčný, ukazovali nám stroje a výrobní procesy, které se úplně jasně odlišovaly od českých. Seděli jsme tam jednou v kantýně, pak ke mně přišel nějaký chlap, poklepal mi na rameno, že mi něco řekne německy. Říkal: ‚Podívejte se (to bylo na začátku srpna), počítejte s tím, že vpadnou do Československa sovětský vojska.‘ – ‚Prosím?‘ – ‚Jo, protože v celém německém pohraničí v lesích stojí ruské tanky a mají uprostřed bílý pruh. Veřejný život v pohraničí v Krušných horách je naprosto omezený, vlaková spojení jsou přerušená. Počítejte s tím, že se něco stane.‘ – ‚Blázníš, bratrský národ…‘“

  • „Do odsunu jsme nešli, protože zemská vláda tehdy pochopitelně věděla, že hudební nástroje jsou pro zahraniční devízy naprosto nutné. Tak prosadili, že část obyvatelstva musela zůstat a ti byli z odsunu vysunuti a zadržování až do roku 1962 a 1963. Takže tady, řekl bych, minimálně padesát procent obyvatelstva v Lubech až do šedesátých let mluvilo německy. Pak přišla situace, že je postavili před volbu buď přijmout české občanství, nebo se jim řeklo, že pokud to nepřijmete, tak vás rozházíme po celých českých zemích a tím to přerušíme. Prostě vyděračské metody. Někteří lidé na to přistoupili, někteří občanství nepřijali a ti byli skutečně rozházeni. Třeba cechovní mistr pan Trasný pak spolupracoval jako účetní v nějakém státním statku v Teplé u Mariánských Lázních a v roce 1955 byl vystěhován.“

  • „Taky si vzpomínám na jednu událost, kdy maminka hořce plakala. Ona česky moc neuměla, ale jistým věcem rozuměla. V Oloví mezi Sokolovem a Kraslicemi měla maminka vzdálenou tetku a tu jsme občas navštěvovali. Jeli jsme vlakem z Lubů do Tršnic, potom přestoupili a potom jeli nahoru na Oloví. S maminkou jsem mluvil německy. Tehdy vlaky byly vyloženě spartánsky vybavené, dřevěné lavice párově uspořádané. Mluvil jsem s maminkou, koukal jsem z okna, zajímaly mě sloupy vysokého napětí a elektrárny, povrchové doly, když byly vidět z vlaku, to bylo pro mě nadšení. Mluvil jsem s maminkou a tam seděl starší český manželský pár. Ti se na nás koukali a bylo vidět, že tady něco vzrůstá. Pak se zvedli a řekli: ‚Kurvy, Němci,‘ a odešli. A to moje maminka pochopila, vytryskly jí slzy. To jsem pochopil, že se děje něco, co nemůžu ovlivnit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mariánské Lázně, 21.05.2023

    (audio)
    délka: 02:45:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodinu mistra houslaře nevyhnali. Ale jako Němci byli podřadnými lidmi

Alfred Neudörfer ve studiu Paměti národa
Alfred Neudörfer ve studiu Paměti národa
zdroj: Paměť národa

Alfred Neudörfer se narodil 26. dubna 1947 v Lubech na Chebsku, někdejším Schönbachu. Rodina jeho otce se po několik generací věnovala výrobě hudebních nástrojů. Během války a nacistické vlády museli rodiče zachránit pamětníkova tělesně postiženého bratra před eutanázií, poslali jej do léčebného ústavu, kde ale po válce zemřel hlady. Neudörferovi se vyhnuli odsunu Němců z Československa, kvůli výrobě hudebních nástrojů zůstali s dalšími rodinami v Lubech. Později pod nátlakem museli přijmout československé občanství, několik let ale žili jen s omezenými právy. Ze strany institucí i lidí čelili diskriminaci pro svůj německý původ. Pamětník tak málem nepřežil vážnou nemoc, když musel do nemocnice, ale zákaz cestování vlakem pro Němce to zkomplikoval. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se rodina rozhodla emigrovat do Západního Německa, kde se usadili v Hesensku. Pamětník dostudoval strojírenství na univerzitě v Darmstadtu, poté založil rodinu. Svému oboru se věnoval i na akademické úrovni, jako pedagog přednášel na univerzitě v Japonsku. V roce 2023 žil v Bensheimu.