Alfred Neudörfer

„Do odsunu jsme nešli, protože zemská vláda tehdy pochopitelně věděla, že hudební nástroje jsou pro zahraniční devízy naprosto nutné. Tak prosadili, že část obyvatelstva musela zůstat a ti byli z odsunu vysunuti a zadržování až do roku 1962 a 1963. Takže tady, řekl bych, minimálně padesát procent obyvatelstva v Lubech až do šedesátých let mluvilo německy. Pak přišla situace, že je postavili před volbu buď přijmout české občanství, nebo se jim řeklo, že pokud to nepřijmete, tak vás rozházíme po celých českých zemích a tím to přerušíme. Prostě vyděračské metody. Někteří lidé na to přistoupili, někteří občanství nepřijali a ti byli skutečně rozházeni. Třeba cechovní mistr pan Trasný pak spolupracoval jako účetní v nějakém státním statku v Teplé u Mariánských Lázních a v roce 1955 byl vystěhován.“

„Taky si vzpomínám na jednu událost, kdy maminka hořce plakala. Ona česky moc neuměla, ale jistým věcem rozuměla. V Oloví mezi Sokolovem a Kraslicemi měla maminka vzdálenou tetku a tu jsme občas navštěvovali. Jeli jsme vlakem z Lubů do Tršnic, potom přestoupili a potom jeli nahoru na Oloví. S maminkou jsem mluvil německy. Tehdy vlaky byly vyloženě spartánsky vybavené, dřevěné lavice párově uspořádané. Mluvil jsem s maminkou, koukal jsem z okna, zajímaly mě sloupy vysokého napětí a elektrárny, povrchové doly, když byly vidět z vlaku, to bylo pro mě nadšení. Mluvil jsem s maminkou a tam seděl starší český manželský pár. Ti se na nás koukali a bylo vidět, že tady něco vzrůstá. Pak se zvedli a řekli: ‚Kurvy, Němci,‘ a odešli. A to moje maminka pochopila, vytryskly jí slzy. To jsem pochopil, že se děje něco, co nemůžu ovlivnit.“