Jaroslav Najman

* 1936

  • „Teď jsem jenom pod tím pojmem krajinář. Do té krajiny jsem se tak zamiloval, ono to je něco jiného, než když člověk dělá někomu portrét. Ta krajina a vůbec Český ráj – to je země zaslíbená. Drhleny jsou na kraji Českého ráje já to mám čtyři kilometry na Valečov, na Kost, je to kousek, ať se člověk podívá, kam chce, všude krásný. Dokázal jsem strhnout i ostatní kamarády a holky, dodneška říkám holky, i když to jsou vrstevnice. Ono to je něco jiného, člověk si u toho odpočívá, ale když člověk složí deset metráků uhlí, tak je méně unavený, než u malování, protože s tou rukou předpaženou… Ale člověk se dokáže kochat, vychutnávat tyhle chaloupky, které jsou roubené, vrací se o století, o dvě stě let zpátky. Jak to říkal ten Hrušínský: ‚Já se kochám.‘ Stalo se nám několikrát, že jsme měli soustředění a přišel někdo a říkal: ‚Proč to malujete? Já to budu bourat za půl roku.‘ Jak se pak začaly ty vesnice obydlovat, tak to přestalo mít kouzlo, a vrhli jsme se už jenom na tu krajinu s kostelíkama, protože kostelíky tu krajinu posvěcují.“

  • „[Antonín Čelechovský] to byl výborný organizátor. Ještě než jsme měli první členskou výstavu, zařídil celý autobus, že jsme jeli do Německa do drážďanské galerie a cestou jsme ještě vzali manufakturu míšeňského porcelánu. To zařídil Čelechovský. Pomohli jsme mu naplnit autobus, do třiceti míst. Nepamatuji si, jestli to byli divadelníci nebo fotografové. To nevím. Ale první jeho počin bylo tohleto, což bylo úžasné plus. Druhé úžasné plus – měli jsme členskou výstavu. Za něj jsme mohli prezentovat věci, vybíraly se věci, které jsme malovali z domova. On prohlídl, jestli je to dobrý, nebo není, a vybral kolekci asi od dvaadvaceti autorů. A tuhle členskou výstavu, když skončila…“ – „Kde jste ji měli?“ – „To bylo Na Karmeli, jak měl Standa Kovářů lidovou školu umění. On pak tuhle členskou výstavu, aniž nám něco řekl, to jsme se dozvěděli potom, on ji odvezl do Lidic. Skončilo to v Lidicích a naše výstava se dostala i do Žitavy, tak jsme se dostali poprvé do zahraničí touto první členskou výstavou dvaceti lidí, kteří jsme se scházeli.“

  • „Babička bydlela v Husově, dříve to byla Klaudiánova, tak do sousedního baráku střechou propadla bomba, která ale nevybuchla, byla naplněná pískem. Celý starý hřbitov byl rozbombardovaný, tam to bylo hrozný.“ – „Vy jste viděl následky bombardování?“ – „Ano, protože babička bydlela o ulici výš, než byl starý hřbitov, a za babičkou jsme chodili.“ – „Jak ten hřbitov vypadal?“ – „Bylo to hrozný. Byly tam díry, hroby vyházený, tenkrát se pohřbívalo jenom do rakve, to ještě snad nebyly urny. Bylo to tam hrozné na tom hřbitově.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mladá Boleslav, 25.04.2022

    (audio)
    délka: 01:34:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Mladá Boleslav, 11.07.2022

    (audio)
    délka: 01:46:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skály ho kryly před bombami. Krajinu Českého ráje pak zvěčňoval na malbách

Svatební foto Jaroslava Najmana z roku 1959
Svatební foto Jaroslava Najmana z roku 1959
zdroj: Archiv pamětníka

Jaroslav Najman se narodil 14. července 1936 v Mladé Boleslavi. S rodiči a dvěma sourozenci vyrůstal na Vandrovce, kde jako dítě prožil druhou světovou válku. Rodina se před nálety ukrývala v nedalekých jeskyních. Pamětník zažil bombardování Mladé Boleslavi Rudou armádou 9. května 1945 a jeho ničivé následky. Po měšťance pokračoval ve studiu v Turnově na střední uměleckoprůmyslové škole se zaměřením na broušení drahých kamenů. Jako absolvent nastoupil v Karlových Varech, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Libuší Kolářovou. Společně se přestěhovali zpět do Mladé Boleslavi a nastoupili do automobilky Škoda. V roce 1959 měli svatbu a později se jim v manželství narodili dva synové. Ve stejný rok se pamětník stal členem mladoboleslavského výtvarného kroužku. Podílel se na jeho vedení, organizoval přednášky a tvůrčí soustředění pod vedením akademických malířů. Spolu s dalšími mladoboleslavskými výtvarníky vystavoval svá díla po celém regionu a také v zahraničí. S kolegou Vladimírem Vlkem založili malířskou skupinu VLNA. Po sametové revoluci se stal členem Sdružení výtvarníků ČR. Činnost výtvarného spolku trvala do roku 1995, poté se ateliér kvůli výpovědi z prostor Domu kultury oficiálně rozpustil. Malíři se ale scházeli a vystavovali i nadále. Jaroslav Najman žil v roce 2022 v Mladé Boleslavi.