Poprvé v období normalizace se lidé mohli sejít na povoleném shromáždění 10. prosince 1988. Stalo se tak u příležitosti 40. výročí podpisu Všeobecné deklarace lidských práv a díky francouzskému prezidentovi.
Komunistický režim shromáždění opozičním iniciativám povolil díky francouzskému prezidentovi François Mitterrandovi. Ten totiž svou návštěvu komunistického Československa podmínil tím, že během jeho pobytu nebude perzekvována opozice. Den přetím s osmi disidenty posnídal, což zmínil Václav Havel v úvodním projevu shromáždění na Škroupově náměstí v Praze 3:
„Vážení přátelé, když jsem byl před třemi týdny, podobně jako mnoho mých přátel, na cele v Ruzyni, uvažoval jsem o různých věcech, například o tom, zda tam nezůstanu natrvalo. Kdyby mi tam někdo byl řekl, že za tři týdny budu snídat s francouzským prezidentem a den nato vystoupím na nezakázané manifestaci, myslel bych si, že žertuje. Což ale vůbec neznamená, že za pár hodin nemohu být opět na cele v Ruzyni.“
Shromáždění pořádalo pět hnutí: Charta 77, Hnutí na obranu lidských práv, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), Nezávislé mírové sdružení a České děti a s projevy dále vystoupili disidenti Ladislav Lis, Václav Malý, Petr Placák či Rudolf Battěk, který veřejně vyzval KSČ k ukončení jejího působení. Marta Kubišová zazpívala hymnu.
Státní bezpečnost akci natáčela, podle jejího odhadu se jí zúčastnilo asi 5 000 lidí.
Mohlo se zdát, že komunistický režim se uvolňuje jako v sousedním Polsku či Maďarsku, komunisté se však chtěli jen vyhnout zahraniční kritice v souvislosti s právě probíhající návštěvou francouzského prezidenta.
O dva dny později povolenou demonstraci odsoudilo Rudé právo: "Řečníci demagogicky tvrdili, že občané nevěří státu a požadovali osvobození údajných politických vězňů." Také tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš kritizoval tyto "pokusy jednotlivců a skupin o konfrontaci, které nelze tolerovat".
