Prlov. Další osada, kde jednotky SS na sklonku války vypalovaly a vraždily

/ /
Sedmnáctiletá Anežka Ondrášková (vlevo) byla nejmladší obětí. Zastřelili ji a vhodili do hořícího domu s otcem Tomášem Ondráškem, bratry a švagrovou Annou (vpravo). Tomáši Ondráškovi mladšímu se podařilo i s průstřely uniknout, gestapo ho našlo v nemocnici.
Sedmnáctiletá Anežka Ondrášková (vlevo) byla nejmladší obětí. Zastřelili ji a vhodili do hořícího rodného domu č. 77 s otcem Tomášem Ondráškem, bratry a švagrovou Annou (vpravo). Tomáši Ondráškovi mladšímu se podařilo i s průstřely uniknout, gestapo ho našlo v nemocnici.
zdroj: obec Prlov

Po vypálení pasekářské osady Ploština na Vizovicku se pozornost velitelů SS obrátila k třicet kilometrů vzdálené obci Prlov. Jednotky SS zde 23. dubna 1945 vypálily osm stavení, ve kterých uhořelo patnáct obyvatel. Celkem zahynulo 23 lidí.

O obyvatelích Prlova měli Němci již dlouhou dobu podezření, že jsou ve spojení s partyzány a aktivně jejich činnost v okolí Vizovických vrchů a na Vsetínsku podporují. Jejich obavy byly opodstatněné. Na pomoc partyzánům vzpomínal Bohuslav Žák z Prlova, tehdy devítiletý: 

„V noci, když jsme spali, vzbudil mne šum, věděli jsme, že vedle v místnosti jsou mužské hlasy, ale neviděli jsme je. Mamka pro ně pekla, opravovala jim šaty, na jaře 1945 tam byl nějaký shoz zbraní, u nás to bylo uloženo doma.“

Táta se už nevrátil 

Potvrzení partyzánského působení v okolí Prlova se k velitelům SS dostalo z nečekaného zdroje. Němcům se podařilo dostat do léčky a zatknout mladého partyzána Aloise Oškeru, který po tvrdém výslechu, mučení a falešném slibu, že díky udání zachrání svoji rodinu, prozradil vše o partyzánských jednotkách a jejich podporovatelích v Prlově.

Tatínek Bohuslav Žák. V době tragédie mu bylo 34 let. Foto: Paměť národa
Tatínek Bohuslav Žák. V době tragédie mu bylo 34 let. Foto: Paměť národa

Den před tragédii byli ještě do obce vyslání provokatéři z jednotky „Josef“. Několik příslušníků z této sudetoněmecko-slovenské jednotky se vydávalo za dezertéry, kteří chtějí přejít frontu, nebo se přidat k partyzánům.

Během své akce získali důvěru Oldřicha Kováře, který jim přislíbil pomoc při jejich kontaktování, a potvrdil tak napojení na partyzány. Oldřich Kolář za svoji ochotu zaplatil druhý den životem.  

V pondělí 23. dubna 1945 byl Prlov obklíčen asi šesti sty muži.  Nechyběli členové zlínského, vsetínského a vizovického gestapa, jednotka maďarských četníků a příslušníci jednotky „Josef“.  

Bohuslav Žák si vybavuje i chvílí, kdy viděl naposledy svého tatínka:

„Ráno 23. dubna mě taťka vzbudil. Vedl mne k oknu a říkal: 'Podívej se.' A náš dům byl obklíčen. Okolo domu už byli vojáci. Táta musel jako chovatel odvádět mléko, tak odešel do sběrny s konvicí s mlíkem a už se nevrátil. Tak jsme věděli, že může být asi zle. Zůstali jsme jako čtyři děti doma.“

Ve vesnici probíhalo bezohledné rabování a loupení. Všichni muži starší patnácti let a některé ženy byli odvlečení do místního hostince Antonína Ondráška. Zde probíhaly výslechy a vyšetřování. Někteří Hlinkovci se bavili na úkor zatčených krutými posměšky: „Tady bych chtěl být hrobníkem, to by bylo práce.“  

Nikdo nepromluvil

Do hostince byl přiveden i zatčený Alois Oškera, který prozradil Prlov jako partyzánskou buňku. Oškera obcházel zatčené, označoval partyzány, jejich pomocníky a odsuzoval je tak k jisté smrti. Poté se rozjela série krutých výslechů, psychického a fyzického týrání. V obecní kronice se píše:  

Walter Pawlofski, který vedl v Prlově kruté výslechy.
Walter Pawlofski, který vedl v Prlově kruté výslechy.

„Výslech v hostinci pokračoval esesáckými metodami. Občané shromáždění v sále byli postaveni do řad poděl stěny a slyšeli stále stejnou řeč: „Kdo by věděl, kde a u koho se partyzáni ukrývají, zahrání sebe i svoji rodinu, jinak…! Podíval se směrem k protější zdi, kde stál kulomet! Po krátké poradě zaznělo- „Všichni ke zdi vy psi,“ esesman stojící u kulometu natáhl spoušť, a to cvaknutí zařízlo se každému do týla.“  Nikdo z přítomných o partyzánech a jejich pomocnících nic neprozradil.

Kruté výslechy v Prlově vedl Walter Pavlofski a Kurt Werner Tutter. Rodák z Horního Benešova Walter Pavlofski nebyl za své činy během 2. světové války nikdy odsouzen. Zemřel ve věku 87 let.  

Prlovská tragédie si vyžádala 23 obětí. Patnáct lidí bylo upáleno, tři oběšeni u Bratřejova. Tomáši Ondráškovi mladšímu se podařilo i s několika průstřely v uprchnout, gestapo ho našlo po udání v nemocnici a 3. května ho převezlo na zámek v Hošťálkové, kde při krutém výslechu zemřel. Jiřího Turýna Němci vybrali, aby jim vedl dobytek z Prlova do Vizovic, kde ho pak v zámecké zahradě zastřelili.

Kurt Werner Tutter pocházel z rodiny pražských Němců a po válce se dostal před soud v Bratislavě. Byl však souzen pouze za spoluúčast při výcviku jednotky „Josef“. V roce 1952 byl propuštěn a s příslibem spolupráce s StB a krycím jménem Konrad II. opustil Československo. Kurt Werner Tutter zemřel v Bavorsku v roce 1983.

Upáleni zaživa

Obyvatele Prlova, které Alois Oškera označil jako pomocníky partyzánů, Němci zaživa upálili v hořících domech. Z patnácti lidí vehnaných do hořících stavení se zachránil jediný. Mezi zabitými byli i Bohuslav a Terezie Žákovi, rodiče pamětníka Bohuslava Žáka. Ten na tragické okamžiky svého dětství vzpomínal takto:  

Terezie Žáková byla upálena s manželem Bohuslavem a dalšími občany Prlova zaživa v domě čp. 52. Foto: obec Prlov
Terezie Žáková byla upálena s manželem Bohuslavem a dalšími občany Prlova zaživa v domě čp. 52. Foto: obec Prlov

 „Tak jsme se pokusili s Antonínem hledat moje rodiče. A hledali jsme. To byly ostatky lidí, kteří tam byli upálení. U taťky se nám podařilo pod jeho tělem najít kousek neohořelé látky od vesty, a ten vzorek látky jsme znali já i Antonín, tak jsme měli jistotu, že to byl taťka. Teď jsme se pokusili najít maminku a tam to bylo horší, tam nezůstalo skoro nic. Akorát jsme našli na jednom místě menší kovovou sponu, kterou nosila ve vlasech, tak jsme usoudili, že by to mohla být ona.“

Alois Oškera usvědčil i tři partyzány – Antonína Ondráška, Tomáše Heta a Leopolda Štacha, kteří byli oběšení na jabloních mezi obcemi Bratřejov a Pozděchov. Zbytek zatčených lidí z Prlova bylo odvedeno do nedalekého Pozděchova a poté propuštěno. Zabit byl i Jiří Turýn z Prlova, který dostal za úkol odvést dobytek z vydrancovaných domů do ubytoven německých jednotek ve Vizovicích. Jeho tělo společně s tělem Aloise Oškery a jeho rodiny se našlo v hromadném hrobě na zahradě vizovického zámku.