Památníky holocaustu v Hodoníně u Kunštátu a Letech u Písku připomínají tragické osudy Romů a Sintů za druhé světové války. Karel Holomek se pobytu v koncentračním táboře se štěstím vyhnul.
Holomkovi se řadili k největším romským rodinám na Moravě. Otec Tomáš Holomek vyrostl v cikánské osadě ve Svatobořicích u Kyjova a stal se vůbec prvním vysokoškolsky vzdělaným Romem v Československu. Studium práv na Univerzitě Karlově ukončil v roce 1937, kdy se Tomášovi a jeho ženě Hedvice, selské dcerce ze Slovácka, narodil syn Karel.
Díky titulu byl Karlův otec většinovým obyvatelstvem Slovácka dobře přijat. „Byl to úžasný příklad hodný následování, jak se moravští cikáni začleňovali do společnosti,“ vypráví Karel Holomek o životě před druhou světovou válkou, která tuto integraci znovu pozastavila.
Hrozba koncentračního tábora
Po začátku války uprchl otec na Slovensko a o Karla a jeho mladší sestru Marcelu se střídavě staraly rodiny tatínka a maminky. O několik let později však byla rozsáhlá romská větev Karlovy rodiny poslána do koncentračních táborů. Většina členů rodiny putovala do Osvětimi, někteří příbuzní do Hodonína u Kunštátu.
„V Miloticích bylo všeobecně známo, že jsme cikánští míšenci, kteří by měli skončit v koncentráku.“
Stejný osud měl potkat také Karla Holomka a jeho sestru. Jména sourozenců byla na ústředně ve Zlíně dokonce uvedena na seznamu deseti nejžádanějších Romů a romských míšenců, kteří mají být do koncentračního tábora odvedeni. Léta 1942 a 1943 se nesla ve znamení neustálého přesouvání, protože nacističtí úředníci byli rodině v patách.
Boj za vybudování památníků
V 70. a 80. letech se Karel Holomek pohyboval v okruhu brněnských disidentů a za šíření samizdatové literatury strávil i krátkou dobu ve vězení. Po revoluci se angažoval v emancipaci romské komunity v ČR, založil Romskou občanskou iniciativu a dlouhodobě se zasazoval o vybudování památníků v Hodoníně u Kunštátu a Letech u Písku.
„Romský holocaust je považován za úzkou záležitost Romů, ačkoliv by měl být veřejností vnímán stejně jako osud Židů, tedy jako osud bojovníků za svobodu,“ říká Holomek o postavení romského holocaustu v českých dějinách. „Romové, ač nevědomky, svou smrtí ukázali nahost problému těchto scestných teorií, a vlastně se tak stali účastníky velkého osvobozovacího boje.“
Bojovat za svobodu a lidská práva je dnes stejně aktuální jako v minulosti. V Letech jsme uctili památku obětí holokaustu Romů a Sintů. Tyto události si musíme připomínat a zároveň se z nich poučit. Hodnota lidského života není dána etnikem. Na život máme všichni stejné právo. pic.twitter.com/GWibFyqLXs
— Petr Pavel (@prezidentpavel) 14. května 2023