Psal se 13. červenec 1943. Český Malín, obec na Ukrajině založená českými přistěhovalci, se pomalu probouzel do dalšího letního dne. Tou dobou už ale k vesnici mířily německé jednotky zvláštního určení, tzv. Einsatzgruppen… Před 80 lety hořel Český Malín.
Einsatzgruppen (doslova „skupiny nasazení“, v podstatě jednotky zvláštního určení) byly nacistické jednotky sestavené většinou z příslušníků Waffen-SS, gestapa a policejních oddílů, které následovaly německou armádu v dobývaných oblastech východní Evropy. Během invaze do Sovětského svazu v červnu 1941 postupovaly Einsatzgruppen systematicky spolu s německou armádou do hloubi sovětského území a prováděly masové vražedné operace v oblasti od Pobaltí až k Černému moři. Jejich terčem byli na dobývaných územích především Židé, ale také další skupiny obyvatelstva, zejména Romové a komunisté.
Zdroj: holocaust.cz
Příchod předků na Volyni
Český Malín založili roku 1871 čeští přistěhovalci ze Žatecka, Lounska a Rakovnicka na Ukrajinské Volyni. Šli za lepším životem, carský režim je zpočátku podpořil například odpuštěním daní. V první vlně příchozích byli i prarodiče Antonie Kašparové, roz. Šimkové, Alois a Antonie Minaříkovi, tehdy ještě děti. Rodina zde postupně vybudovala velké hospodářství. Minaříkovi měli 16 dětí, jednou z dcer byla i maminka Antonie Helena. Po svatbě s Josefem Šimkem se usadili v nedalekém Zborově, kde kromě Čechů žili i Ukrajinci a Poláci. 25. června 1935 se jim Antonie narodila.
Kdybych ve vsi zůstala, už tu dnes nejsem.
V červenci 1943 trávila Antonie prázdniny u babičky v Českém Malíně. Jezdila sem ráda, měla zde spoustu příbuzných, strýce, tety, sestřenice a bratrance. Babičku čekala za pár dní operace očí, tatínek Antonie pro ni měl do Malína přijet a odvézt ji do města Luck. Antonie tentokrát ale neměla stání a trvala na tom, že pojede domů dřív. Od babičky odjela 12. července. O den později už z Malína zbyly pouze doutnající trosky.
Kouř a zmar
13. července v ranních hodinách obklíčily Český Malín a vedlejší Ukrajinský Malín německé oddíly, tzv. einsatzgruppen. Vojáci prý říkali, že je přepadli banderovci. Z dochovaných svědectví několika přeživších víme, že všechny obyvatele vyhnali před domy, oddělili starce, ženy a děti od mužů. Ty pak po skupinkách odváděli do Ukrajinského Malína, kde už se střílelo. Muže a část žen nahnali po skupinkách do kostela, školy a dalších budov, které zapálili. Lidi, kteří se pokusili utéct, bez milosti stříleli. Většinu starců, žen a dětí zavedli zpět do Českého Malína. Cestou jim vojáci cynicky slibovali, že budou propuštěni. V Malíně se scénář opakoval. Mezi 374 oběťmi bylo osm Antoniiných strýců a tet, asi čtrnáct bratranců a sestřenic a babička s dědečkem. Sestřenici Marii Zajícové se podařilo utéct těsně předtím, než Němci nahnali obyvatele do stodol. Zachránil se také bratranec Vladimír Helix, který musel hnát Němci ukradený dobytek do Lucku a cestou utekl. Později vstoupil do Svobodovy armády.
Tenkrát hrozně lilo, jako by pánbůh seslal sprchu.
Zborovští z dálky viděli kouř stoupající z hořících domů, nikdo se ale blíž neodvážil. Začalo pršet, několik dní se pak ukrývali v lese. Druhý den se muži vypravili pod rouškou noci k Malínu, viděli pouze, že celá obec shořela. O dva dny později se na místo vydali hledat příbuzné i Šimkovi s malou Antonií. Ta jako zvědavé dítě musela být tatínkovi neustále v patách. Stalo se tak, že spatřila svou babičku, sedící na lavici před jedním z domů... „Vidím ji dodnes, jak byla rozstřílená, maminku tam tatínek nepustil. Z domu zbyl jen komín a sklep,“ vzpomínala Antonie Šimková při natáčení pro Paměť národa v roce 2018. Matka se po této události zhroutila a nikdy se z ní zcela nevzpamatovala.
Roku 1944 se čeští obyvatelé Zborova zapojili do 1. československého armádního sboru Ludvíka Svobody a prošli Dukelským průsmykem. Narukoval i otec Antonie. Po válce rodina reemigrovala a usadila se na Šumpersku v obci Temenice. Nejen příběhu Antonie Kašparové se věnuje Adam Drda v nových Příbězích 20. století, pro Paměť národa jej zaznamenal Vít Lucuk.
Příběh Antonie Kašparové jsme mohli zaznamenat díky podpoře Olomouckého kraje. Pokud máte ve svém okolí někoho, jehož životní příběh by neměl zůstat zapomenut, kontaktujte nás! (tel.: 777 763 388)
S dalšími příběhy se můžete seznámit také v rámci expozice Institutu Paměti národa v Olomouci v Bezručových Sadech, která je pro veřejnost otevřena od pátku do neděle od 14 do 18 hodin.
