Kolej Jiřího z Poděbrad se proslavila především jako internátní škola, na které studoval prezident Václav Havel nebo režisér Miloš Forman. Tento neobvyklý vzdělávací ústav byl ale něčím víc než jen líhní budoucích celebrit.
Plán na založení unikátního gymnázia si za války vysnili tři terezínští vězňové. Škola podle jejich představ fungovala jen pár poválečných let, její vzdělávací program je ale inspirativní dodnes. Jeho koncepce totiž ničím nepřipomínala tradiční gymnaziální výuku, jak ji známe z prvorepublikových filmů Škola základ života nebo Študáci a kantoři, tedy memorování znalostí bez návaznosti na reálný život. Studenti Koleje Jiřího z Poděbrad měli být připravování na život nejen v klasických předmětech, ale také nácvikem řemeslných dovedností a mravní výchovou.
Nápad na internátní školu anglického typu se zrodil v cele číslo 13 terezínské Malé pevnosti, kde byli vězněni poděbradští lékaři Ladislav Filip a Vojtěch Sailer společně s ředitelem humpoleckého gymnázia Františkem Jahodou. Po večerech diskutovali o tom, jak by si představovali ideální gymnázium pro své vlastní děti. A díky tomu, že Ladislav Filip se po válce stal předsedou poděbradského národního výboru, dostali příležitost své plány realizovat. V září 1946 otevřeli v budově poděbradského zámku školu, do níž v prvním roce přijali 218 žáků, z toho 64 internátně.
Sirotci i děti podnikatelů
Do Koleje Jiřího z Poděbrad měli být přednostně přijímáni váleční sirotci a děti protinacistických odbojářů. To byl případ Miloše Formana, jehož oba rodiče zahynuli v Osvětimi, a bratrů Ctirada a Josefa Mašínových. Jejich otce Josefa Mašína popravili nacisté jako člena odbojové skupiny Tři králové v roce 1942.
Další část studentů tvořili poděbradští chlapci a dívky, internát však byl výhradně chlapecký. Škola měla od počátku prestižní pověst a přilákala řadu kvalitních pedagogů. O přijetí svých dětí proto usilovali i významní podnikatelé, kteří byli schopni provoz koleje podporovat finančně nebo materiálně. Díky tomu sem nastoupili Václav a Ivan Havlovi a také Vladimír Grégr, syn majitele velké pražské tiskárny.
„Bydleli jsme v ložnicích po deseti nebo po dvanácti. Každá ložnice měla svého šéfa, kterému se říkalo rádce,“ popsal Vladimír Grégr. „Já jsem tam byl nesmírně spokojený, ale spousta kluků nesla odloučení od rodičů zpočátku velmi těžce. Výchova tam byla tvrdá, někdy se uplatňovaly i tělesné tresty.“
Václav Havel bydlel v pokoji číslo 143 ve třetím patře a jedním z jeho spolubydlících byl Jan Škoda, který se později stal tajemníkem Československé strany socialistické, a právě díky němu mělo Občanské fórum během sametové revoluce k dispozici legendární balkon Melantrichu na Václavském náměstí.
O několik ročníků výš chodili Ctirad a Josef Mašínové. „Znal jsem je. Byli to dobrodruzi, milovali battledressy, hráli si na vojáky osvoboditele, nepochybně měli vzor ve svém otci, který byl skutečným hrdinou odboje,“ vzpomínal Václav Havel a popřel, že by se s někým z bratrů Mašínů ve škole popral, jak se občas traduje.
„Vícero spolužáků se proslavilo,“ uvedl ve svém vyprávění Václav Havel a vedle Miloše formana vyjmenoval Milana Jiráska, předsedu Olympijského výboru, filmaře Ivana Passera či animátora Paula Fierlingera. Ten svůj pobyt v Poděbradech popsal v emigraci v animovaném filmu „Drawn From Memory“, tedy Nakresleno z paměti, v němž hlasy spolužáků namluvili sami Miloš Forman a Václav Havel. Syn diplomata Jana Fierlingera a synovec poúnorového místopředsedy vlády Zdeňka Fierlingera ve škole vytvořil svůj první animovaný film natočením kreseb ve svém skicáku.
Tvrdost, otužilost a mravnost
Zakladatelé školy kladli velký důraz na celistvost působení na žáka ve všech oblastech. Nešlo jen o osvojování znalostí jako na prvorepublikových gymnáziích. Stejně důležité bylo procvičování vědomostí v praxi, například ve školní truhlárně nebo v kovářské dílně.
„Já jsem měl nejraději školní tiskárnu, kterou zařídil můj otec,“ říká Vladimír Grégr. „Tam jsme si tiskli svůj vlastní časopis.“ Děti samy udržovaly v budově oheň v kamnech a podílely se na úklidu. Důležitá byla i sportovní výchova, Ladislav Filip sám vedl lyžařský výcvik a poskytoval studentům vlastní chalupu v Malé Úpě.
„Dokonalý muž má znovu získat bystrost smyslovou a indiánskou tvrdost k bolesti, vlastní lidem žijícím v bezprostředním styku s přírodou, neboť neví, kam ho život jednou postaví. Cikánskou otužilost ke změnám teploty a hladu, aby tělesné strasti nezlomily tak snadno jeho ducha,“ lze se dočíst v jednom ze školních dokumentů.
Jistá tvrdost těchto požadavků souvisela patrně i s tím, že koncepce vznikala ve válečných a těsně poválečných letech. Součástí výchovy zodpovědných občanů československého státu měla být také výchova mravní. „Když jsme do školy nastoupili, ředitel nám řekl: ‘Tohle je škola, ve které se nelže‘,“ vzpomíná Vladimír Grégr.
A nebyla to jen fráze, toto heslo se promítalo do každodenního rozhodování studentů. „Jednou jsme se vypravili ven k Labi, lezli jsme tam na stromy a trhali jablka,“ vypráví Vladimír Grégr. „Načapal nás tam sadař a řekl, že to se nesmí. ,Co jste zač?´ zeptal se. Tvrdili jsme mu, že jsme učňové z Poděbrad. Ale pak se můj kamarád Hupka na něj provinile podíval a řekl: ‘My vám lžeme, pane. Nejsme učedníci. Jsme z poděbradského gymnázia‘.“
Už jsem tam nechtěl být
Po únoru 1948 Koleji Jiřího z Poděbrad paradoxně pomohlo její zaměření na procvičování řemeslných dovedností. Nově nastupující komunistická garnitura tento aspekt chápala trochu jinak. Zatímco zakladatelům školy šlo o všestranný rozvoj osobnosti studentů, komunisté v nich viděli budoucí státní úředníky, kteří budou sloužit potřebám dělnické třídy.
Atmosféra ve škole se postupně měnila, kolej zůstávala prestižním ústavem, ale přednostně teď byly přijímány děti prominentních komunistů a diplomatů působících v zahraničí. „Jako první vyhodili některé kluky z pronásledovaných kruhů, to byl třeba případ Havlových. Nejdřív vyhodili Ivana a potom Vaška,“ říká Vladimír Grégr.
Miloš Forman byl vyloučen poté, co ho jeden z profesorů obvinil ze zesměšňování KSČ. Ředitel František Jahoda byl propuštěn v roce 1951 a musel nastoupit jako horník do kladenských dolů. Vladimír Grégr odešel dobrovolně krátce předtím: „Řekl jsem otci, že už tam nechci být, přestoupil jsem na pražské Gymnázium Jana Nerudy.“
Kolej Jiřího z Poděbrad se měnila v běžné gymnázium a definitivně zanikla v roce 1953, kdy byla přeměněna v Jedenáctiletou střední školu podle direktiv Zdeňka Nejedlého. Myšlenky jejích zakladatelů, především všestrannost vzdělávání a mravní působení na žáky, však mohou být pro pedagogy inspirativní i v současnosti.
Našli jste v článku chybu? Omlouváme se! Dejte nám o ní vědět na info@postbellum.cz. Děkujeme za spolupráci!