Počátkem tohoto týdne nás ve věku 93 let opustil Zdeněk Mandrholec, pamětník jáchymovských lágrů a především neblaze proslulé vykmanovské Věže smrti.
Pocházel z Přerova, chodil tam do skautského oddílu, a když ho nacisté zrušili, scházeli se dál a fungovali jako spojky pro odboj. Přerovem jako důležitou železniční křižovatkou projížděly i střežené transporty do koncentračních táborů a Zdeněk s kamarády se snažil k vězňům dostat jídlo.
Nástup komunismu nesl nelibě: „Pořád do nás bušili, že všichni musejí podporovat komunistickou stranu. Ale my jsme říkali, že je to blbost, že se přece nenecháme takhle oblbovat.“
„My jsme se totiž po roce 1945 radovali, že je svoboda, že vše bude někam pokračovat. A teď najednou konec. My vnímali svobodu jako něco, co je nám darováno.“
Uvažoval o emigraci, ale kvůli rodině si to rozmyslel. Pak narukoval na vojnu. V malé posádce v bývalém klášteře v Nové Říši na Vysočině se utvořila odbojová buňka. Zdeněk Mandrholec jako kurýr vozil zprávy jakési lékařce do Českých Budějovic, která je pak předávala na západ. Po prozrazení následoval soud a mnohaletý trest v jáchymovských lágrech. Po propuštění na amnestii v roce 1960 pracoval až do důchodu jako dělník u pozemních staveb.
Před lety jsme zvažovali, zda by Zdeněk Mandrholec neměl dostat Cenu Paměti národa, ale on se tomu velmi bránil, nepřál si takovouto formu publicity. Velmi ale stál o to, aby odkaz Jáchymova nezmizel z historické paměti. Lobboval u ministrů, aby se Věž smrti stala kulturní památkou. Dokud mohl, vodil zájemce po Jáchymovsku (včetně členů našeho Klubu přátel Paměti národa na jaře roku 2016), poskytl své svědectví dětem zapojeným do projektu Příběhy našich sousedů.
„Dokud nebude platit rozum a dobrá vůle, tak to do budoucna nebude mít dobrý výsledky,“ řekl Zdeněk Mandrholec na závěr rozhovoru, který nám před pár lety poskytl. Vzpomínky tohoto skromného hrdiny jsou a budou nadále součástí Paměti národa.