Petr Pavel byl zvolen českým prezidentem. Co od něj můžeme čekat? Jaké nároky bychom na něj měli mít? V čem může spočívat jeho největší síla a v čem slabost?
Očekávání vede ke zklamání nejen podle Cimrmana. V politické realitě zvlášť. Zvolením Petra Pavla prezidentem jsme si uchovali šanci na západní ukotvení naší země. To je samo o sobě skvělá zpráva, jejíž význam lze sotva přecenit. Ale zároveň bychom si neměli myslet, že se tu odehrává nějaké pokračování listopadu 1989, i když atmosféra po volbách k tomu místy sváděla a někteří to tak v rovině emocí mohli pociťovat.
Do přímo zvoleného a v jistém smyslu „nepolitického“ kandidáta si může každý promítat své touhy. Mezi ně patří i nejasný pocit, že prezident může být – v kontrastu k běžnému politickému provozu – jakýmsi novým představitelem občanské společnosti. Svádí k tomu i fakt, že na rozdíl od svých dvou předchůdců nový prezident nevzešel z líhně politických stran. Jeho výchozí pozice je tak poměrně svobodná, ale zároveň riziková.
„Prezidenta prověří první krize,“ říká Jindřich Šídlo a připomíná situaci v létě 2013 po prvním zvolení Miloše Zemana. „Zeman tehdy ukázal, jak se chová predátor. Člověk, který si přišel politiku podřídit.“
Jan Dobrovský doplňuje: „Byla to pro něj příležitost zkusit si rychle zavést poloprezidentský systém, který by určoval tón politiky bez ohledu na to, která strana má zrovna v parlamentu většinu.“ „Protože by si vytvářel většinu vlastní,“ souhlasí Jindřich Šídlo, „a pak to vlastně dělal v politice neustále.“
Petr Pavel se od první chvíle bude chtít od éry Miloše Zemana razantně odlišit. Můžeme zřejmě počítat s jistým zklidněním politické diskuse. Jan Dobrovský ovšem varuje před přílišným optimismem:
„Nemá smysl nechat se unést kýčem. Představou, že prezident bude mimo politické strany, a protože s námi bude jednat laskavě, budou se nás půtky politických stran týkat méně. To je omyl. Právě to může být jedno z opravdu zásadních zklamání.“
Dává prezidentovi sílu, nebo slabost to, že nemá zkušenost z komunikace s vládami nebo s parlamentem? Měl by se změnit rozsah jeho pravomocí? A co by si Petr Pavel mohl vzít dobrého z éry prezidenta Václava Klause? To všechno se dozvíte při poslechu jubilejního 50. vydání podcastu Paměti národa Dobrovský & Šídlo. A také zavzpomínáme na Jaroslava Šedivého, jednoho ze zakladatelů české porevoluční diplomacie v 90. letech.
