Josef Londa

* 1951

  • „Policajti vytlačovali ty lidi, samozřejmě: ,Zákaz shromáždění. Běžte z toho náměstí pryč.‘ Byly tam protesty, kdo nesouhlasí s tou vládou, s tou invazí. Měli různé razie. Potom tam přijela auta s lidovou milicí. Dělali takové kordony, náměstí bylo plné lidí, tam bylo jasné, že to ti policajti nezvládnou. Pamatuji si, že oni měli ty zelené obleky a dlouhé bílé pendreky, to jsem do té doby neviděl. A teď udělali rojnici a řvali: ,Metrový uličky a plyn!‘ A házeli tam ten plyn a utíkali a těmi obušky mlátili, valchovali ty lidi. My jsme utíkali a asi v prostředku Václavského náměstí byla nějaká hospoda, šlo se tam dolů po schodech. A když už nás ti policajti hnali, tak asi majitel ta dvířka otevřel a asi dvacet se nás nahrnulo dovnitř do té hospody. Počkali jsme, až ta rojnice přeběhne, jak to tlačili dolů pod Můstek přes ten Václavák. Čekali jsme, až proběhnou, pak jsme šli zase nahoru ke koni a odtamtud nás vyhnali, tak jsme šli na nádraží.“

  • „Hospodařili na půdě, dá se říct, že velmi šikovně a rozumně. Byli díky tomu dost bohatí. Uměli hospodařit. Tam tenkrát ti Ukrajinci, ti mužici neměli žádné vzdělání, a oni si to vzdělání, co se týká hospodaření, přivezli z Čech, takže věděli, jakým způsobem půdu obdělávat, jak ji hnojit. Maminka vykládala, že ti Ukrajinci se jim smáli, že vyváželi půdu do pole a zaorávali hnůj, že to pole ,hašpiní'. Když hospodařili Ukrajinci a měli toho hnoje hodně, tak ho nechali vysušit a podpálili ho. A naši si v rámci svého hospodaření ten hnůj od nich kupovali a ti se jim smáli, že to ještě neviděli, jakým způsobem tam tu půdu zašpiní.“

  • „Když naši pracovali v zemědělském družstvu a bydleli jsme v Pasece, tak tam předsedu toho družstva dělal nějaký Jaroslav Niče. On byl také Volyňák, také se vrátil z Volyně po té válce a on se dostal do Národního shromáždění jako poslanec. Stýkal se s rodiči, navštěvovali se. Velmi rád jsem poslouchal, když se bavili, když on třeba říkal postřehy z toho Národního shromáždění. Jak to tam za těch komunistů a jak to tam vedou. Tak to jsem strašně rád poslouchal. A jednou si pamatuju, když jsem říkal: ,Dobře, ale to se musí změnit ten systém.‘ A on říkal: ,Sám jedinec neudělá nic. Musíte se spojit a domluvit se. Aby vás bylo více, jinak nezvládnete vůbec nic. Já vím, co se tam děje, tam se všechno nějakým způsobem, tam je to všechno poručené, my tam akorát sedíme a zvedáme ruce.‘ A jednou mi říkal, ono se to možná děje i dnes, že třeba když měli schvalovat nějaké zákony, nějaké návrhy, které nebyly jednohlasné: ,Oni nám nabízeli tolik peněz. Když zvednete ruku, tak do konce života nebudete muset nic dělat.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 18.08.2021

    (audio)
    délka: 01:27:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Stavět se režimu bylo příliš těžké

Josef Londa v roce 1968
Josef Londa v roce 1968
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Londa se narodil 21. března 1951 v Pasece u Šternberku. Jeho rodiče, Anna a Antonín Londovi si během druhé světové války již jedním manželstvím prošli a za dramatických okolností o své protějšky přišli. Antonín Londa byl v roce 1944 za černou porážku prasete souzen v Kounicových kolejích v Brně a odtud deportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Jeho bratra Tomáše a původní manželku Elišku zatklo v lednu 1945 gestapo kvůli tomu, že rodina na pasekách za Hošťálkovou pomáhala partyzánům. Oba dva pak zmizeli beze stopy za vraty Kounicových kolejí. Josefova maminka Anna patřila k volyňským Čechům, kteří měli být stalinským režimem odvlečeni do gulagu jako kulaci. Díky repatriační dohodě z roku 1946 se však Anna mohla, prosta veškerého majetku, vrátit do Československa, kde se v Pasekách u Šternberku seznámila s Antonínem Londou a společně tam založili rodinu. Jejich syn Josef vyrůstal na statku, který v roce 1956 musela rodina odevzdat do jednotného zemědělského družstva. Po zamítnutí přihlášky na Střední průmyslovou školu v Olomouci se vyučil v Uničovských strojírnách elektromontérem. 21. srpna 1969 se cestou z montáže v severních Čechách náhodou ocitl uprostřed demonstrace na pražském Václavském náměstí. Aby si mohl doplnit středoškolské vzdělání, vstoupil během 70. let pod nátlakem svého nadřízeného jako kandidát do komunistické strany. Během sametové revoluce v roce 1989 se aktivně podílel na množení letáků a přípravě generální stávky. Josef Londa žil v roce 2021 s manželkou Ludmilou v rodinném domku ve Šternberku.