Jiří Krotil

* unknown  

  • „Bydleli jsme v Praze-Hodkovičkách. Za války byla moje rodina napojena na ÚVOD docenta Krajiny a můj švagr Jindřich Klečka byl telegrafista, který obsluhoval Spartu I. Moje sestra Božena Klečková byla dešifrantkou, která měla na starost dešifrování zpráv z Londýna. 7. května 1941 seděla Božka u stolu a dešifrovala. Náhle zvoní zvonek, a jelikož jsme měli výhled na ulici, hned jsme věděli, kolik uhodilo. Ti pánové na sobě měli ty typické kožené kabáty a klobouky s narovnanou střechou. Tak Božka sebrala všechny dokumenty a utíkala s nimi na záchod. Když přišla zpět, byli už gestapáci uvnitř, otec jim otevřel. Sestra řekla, že byla jednoduše na záchodě. Gestapáci, když k nám přišli, tak si ještě nebyli jistí, o co přesně jde. Až když se objevil André Regenermel, který byl také telegrafistou, měl klíč od domu a šel rovnou dovnitř, gestapákům přímo do rukou. U něho našli depeše, které měl předat Božce k dešifrování, a když se po čase nevrátil za švagrem Jindřichem Klečkou, který vysílal z domu paní Hercíkové, která bydlela nedaleko, tak ji švagr poslal k nám, aby si vypůjčila trochu cukru nebo mouky, nevím už přesně. Otec ji obsluhoval a mimikou jí dal najevo, o co jde. Jindřich Klečka sbalil Spartu I. a přes zahradu zmizel. Naše ulice už byla obsazena gestapem.“

  • „V Regensburgu v Goethe Schule jsem potkal člověka, kterého jsem znal od vidění ještě z Československa. Oba jsme totiž běhali Velkou kunratickou. Byl to Ota Rambousek. On byl také v Sokole, ovšem už mezi muži, zatímco já byl ještě dorostenec. Tak jsme se dali dohromady a celou dobu drželi spolu. A muselo to být těsně před Vánoci 1948, kdy Ota začal ‚chodit‘. A první jeho cesta vedla mimo jiné k mojí rodině. Zapojil do práce mého druhého švagra Svatopluka Lacinu. Pokud vím, mělo se jednat o obstarávání čistých dokladů, případně razítek. Ota o tom všem z pochopitelných důvodů mnoho nemluvil. Kudy chodí, kam… Jen třeba řekl: ‚Pozdravují tě z domova, doma je to tak a tak…‘“

  • „5. července 1948 jsme sedli na vlak a odjeli do Chodova. Nebo Trhanova, to už si přesně nepamatuji. Ukázalo se, že Václav Široký je nemocný a zůstal na hotelu. Takže jsme šli jen já a Rudolf Bláha, zvaný Ruďka. Nejdřív na Pec pod Čerchovem a potom ‚starou pecáckou cestou‘ nahoru na Čerchov. Tam jsme vylezli na Kurzovu rozhlednu obhlédnout terén. Waldmünchen, do kterého jsme potom přišli, odtud ale vidět nebyl. Při naší cestě k hranici nám pomohl Josef Mráz, zvaný Baron, dorostenec domažlického Sokola. Jestli se nemýlím, jeho otec byl u finanční stráže, takže nám vysvětlil, jak ta hranice vede. Po menších zmatcích jsme již zanedlouho lesní cestou sestupovali dolů do Bavor. Brzy nám přišel vstříc německý finančník. Tomu bylo hned jasné, o co jde. Zavedl nás na finanční úřad, kde jsme vypověděli, co bylo, a museli jsme odevzdat peníze, které jsme měli. Byl tam člověk, který mluvil polsky i česky, tak nás vyslechli. Potom jsme byli posláni do jedné vily k dalšímu výslechu. Později se ukázalo, že to byla CIC. Ti měli také tlumočníka. Ovšem záhy viděli, že žádné zvláštní zprávy pro ně nemáme, tak to tím skončilo.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Pleš, 04.09.2014

    (audio)
    délka: 02:25:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem viděl, kam se ten poválečný vývoj ubírá, divil jsem se, že proti tomu nikdo nic nedělá

PN_Krotil_dobova.jpg (historic)
Jiří Krotil
zdroj: archiv Jiřího Krotila, Jan Kotrbáček

Jiří (Georg) Krotil se narodil 10. února 1931 v Praze. Za války byl švagr Jindřich Klečka ilegálním radiotelegrafistou a sestra Božena dešifrantkou tajných depeší. Švagr zemřel při zátahu gestapa, sestra, stejně jako matka byly vězněny v koncentračním táboře Ravensbrück, otec na Pankráci. Vzhledem k poválečnému vývoji a vyhlídkám na budoucnost Československa Jiří již v červenci 1948 emigroval. Přes chodský Čerchov a uprchlické tábory v Německu se nakonec dostal do Norska. Ještě předtím se ale v jednom lágru setkal se známým z Prahy, Otou Rambouskem. Ten začal brzy působit jako agent chodec americké CIC, zapojil do spolupráce i druhého Jiřího švagra Svatopluka Lacinu, který v důsledku toho skončil v Jáchymově a Jiřího rodiče v nuzném vyhnanství v Podkrkonoší. Jiří strávil zbytek života částečně v Norsku, především ale jako plavčík na zaoceánských lodích.