Matěj Kalina

* 1942

  • „Kdo se k nim [komunistické straně] zapsal, tak měl lepší práva. Já se k nim ale nezapsal. To už mi jednou táta říkával: ‚Nepiš se k žádnému partýru, to je ta jejich komunistická schůze. Nepiš se k žádnému.‘ Zrovna povídal o Němcích. Přetočí se to a tebe nevinného zabijí nebo je odvezli do Baraganu, kde byli v pouhým poli ve vrbách. Kolikrát to ukazovali na televizi. Tam je zavezli, byli ve vrbách a ve vodě. Tam lidi žili. Který umřel, tak umřel. A který to vydržel, tak si tam udělali kousek střechy za pár let a tak tam žili, v Baraganu. Někteří tam zůstali, neměli kam jít. Takhle je tam tyhle komunisti týrali, který je vzali do Baraganu.“

  • „My měli mít pole dole za Parvovou, tam měla být vesnice Šumice. Ale Rumuni, tak toho inženýra, rumunsky public notar, který dělal český spisy, aby každému dal pole... tak Rumuni z Korné domluvili, vzali ho a dali mu peníze – zlaťáky, to bylo za Franze Josefa, pole dal jim. Tam, kde měla být naše vesnice, to dal jim, tam se vede dobře. A nám dal, kde jsme měli mít pastviny. A tady byl les, velký les. Každý večer šli na muziku, na pití, na tanec, tak jsem to slyšel. Když už byly všechny rechty udělaný, řekli mu: ‚Pojďte, pane inženýre, uděláme poslední opilství, ať se vytancujeme.‘ On šel a oni ho otrávili. Peníze si rozdělili a zůstali s polem. Nás Čechy potom vyhnali sem, kde jsme měli mít pastviny. Ty naši dědkové museli kácet dřevo s pilami, těžko se tu obživovali, než si udělali pole. Naše vesnice zkraje byla dole, když jdete na hřbitov, tak nalevo je roklička a tomu říkají i dnes Zakuťaty. Tam byly první domy, co si pod buky postavili první šumický lidi.“

  • „To jsme museli taky sázet pšenici, žito, oves, co jsme mohli. Ale z toho jsme museli dávat kvótu. Za Ceausesca i za Gheorghiu-Deje jsme dávali kvótu k Rusům. Kolik jsme měli pšenice, kolik jsme měli... ze všeho jsme museli dát. Seno jsme vozili až do Jablonice s kravami. Byl jsem tam s tátou s kravami se senem, museli jsme dát kvótu ze sena. Těžko jsme žili, všechno jsme museli dávat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumice, 14.09.2023

    (audio)
    délka: 01:23:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Peníze si rozdělili, zůstala jim pole a nás Čechy vyhnali do kopců

Matěj Kalina v mládí, Šumice, 60. léta
Matěj Kalina v mládí, Šumice, 60. léta
zdroj: archiv pamětníka

Matěj Kalina se narodil 25. února 1942 v české vesnici Šumice v rumunském Banátu. Otec v době druhé světové války narukoval do armády a o děti se musela starat matka, která onemocněla a po návratu svého manžela z války zemřela. Pamětníka a sourozence tak vychovávala nevlastní matka. S rodinou žili v skromných poměrech a od dětství byl zapojen do zemědělských prací. Za komunistického režimu museli odvádět ze svého hospodářství takzvané zemědělské kontingenty. Pamětník vychodil čtyři ročníky místní školy a posléze docházel do rumunské školy v Lapušníku. V letech 1962 až 1964 absolvoval vojenskou službu a po návratu do vesnice se oženil. Manželé zůstali bezdětní. Až do své penze se živil jako řidič z povolání v dřevařském závodě a po skončení pracovní doby pracoval v hospodářství. Po změně politických poměrů, kdy z vesnice odcházely rodiny za jednodušším životem, se s manželkou rozhodli zůstat, čehož později litovali. V době natáčení žil pamětník v Šumici (září 2023).