Helena Pelnářová

* 1949

  • „S manželem to bylo rychlý. Sešli jsme se dvakrát třikrát a pak jsem školy nechala, do jedenácté třídy už jsem nešla. Pak mi řekl: ‚Hele, musíme na nějakou stranu. Buď mě budeš chtít, nebo půjdu za jinou.‘ Tak jsme se domluvili. Byli jsme vršit obilí u mého druhého bratrance a řekl mi: ‚Jestli chceš, koukej si vzít z domova občanku a večer odejdeme ke mně.‘ Tak jsme to tak udělali. Celý den jsme vršili obilí, to bylo 9. září, a večer jsem šla k němu a od toho času jsem u něho.“

  • „Na Rovensku jsme pracovali nejvíce na poli. Rodiče pracovali na poli, a já když přišla ze školy, musela jsem pást krávy a učit se úlohy. Neměli jsme nějakého výdělku, snad jen že taťka byl sanitářem, tak jsme měli zásobu, přísun peněz, ale nijak velkou. Prodávali jsme krávy. Chodila jsem s mamkou do Božovic na trh s kravami. Když jsme měli krávu na prodej, šly jsme v sobotu a v neděli byl trh s dobytkem. Šly jsme 30 kilometrů s krávou na tržnici. Když se prodala, bylo to dobrý. Když ne, přivedly jsme ji zpátky.“

  • „Tatínek mi nechtěl ukázat jeho praxi, jenomže já mu ji ukradla. Viděla jsem, jak to tatínek dělá. První injekce jsem podávala tchánovi, naučila jsem se dávat injekce i do žil. Kdo to potřeboval, tak jsem mu je dávala, jako tchánovi jsme dávala galcu gluconik. To bylo pro posilnění. Byl nemocný, tak jsem mu to dávala a naučala jsem se to sama od sebe. To byl můj dar. A zuby taky, sama jsem si vytrhala kleštěmi tři zuby. Nějaký kleště mi později daroval taťka, ale na Rovensku byla zubařka Iveta. Darovala mi asi troje kleště. Vytrhala jsem zubů, že na hlavě nemám tolika vlasů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Eibentál, 08.09.2022

    (audio)
    délka: 01:57:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bůh jí dal dar stát se ošetřovatelkou v odlehlém Rovensku

Pamětnice za svobodna, Rovensko, 1965
Pamětnice za svobodna, Rovensko, 1965
zdroj: archiv pamětníka

Helena Pelnářová, rozená Holečková, se narodila 8. února 1949 v české vesnici Rovensko (Ravensca) v rumunském Banátu. Její předci sem údajně přišli ve dvacátých letech minulého století ze Zdic na Berounsku. Rodiče pamětnice se jmenovali Jan a Veronika Holečkovi a pro obživu drželi drobné hospodářství. Po narození Heleny působil ve vesnici její otec jako zdravotní ošetřovatel, protože vesnice leží na odlehlém místě, daleko od nemocničních zařízení. I když si to nepřál, dcera jeho znalosti a zkušenosti převzala a dál se sama vzdělávala. V Rovensku vychodila čtyři třídy a následně přešla na rumunskou školu do Božovic, kde pobývala na internátní škole. Nedokončila však poslední, jedenáctou třídu, neboť se rozhodla utéct z domova, aby se provdala za chlapce z vesnice. V době svatby měla sedmnáct roků a spolu s manželem vychovali dva syny. Pracovala v hospodářství, ale také dvanáct let jako lesní dělnice a místním poskytovala nejrůznější zdravotní péči. Oba její synové žijí s rodinami trvale v Česku, kde s nimi pamětnice od roku 2004 žila a rovněž pracovala pod několika českými zaměstnavateli na západě Čech. V roce 2008 se vrátila do Rovenska za svým manželem a o dva roky později se nechala pokřtít, čímž vstoupila mezi Bratrskou jednotu baptistů. V době natáčení žila i nadále v Rovensku (září 2022).