„Víte, za co jsme rádi? Práce tady u nás se zastavily, chodili k nám na Ujbánii dělníci z Rumunska. Neměli kde zůstávat, ty kolonie byly plný. Neměli místo, už ani kde zůstávat, a dneska je to všechno prázdný. Pracovalo se v lese a na dříví. Nýčko jsme rádi, že přijdete vy z Čech, český turisti. Tak jsme rádi. Když vidíme, že přichází, když je festival [hudební festival Banát], a vidíme, jak se to k nám hrne, kvete nám srdce a jsme rádi.“
„Už jsem devět roků vdovcem, už jsem sám. Řeknu vám jeden žert: Já bych se oženil, ale nemám ženidlo. A bez ženidla to nejde. To je takový žert.“ [směje se]
„Tady zůstala munice a my jsme to našli. Dali jsme to do ohně, ono to vybouchlo a jeden střep mi vylétl do oka. Od té doby jsem bez oka. Měl jsem takových třináct roků. A potom jsem začal pracovat, odmalinka. Byla válka, byla bída a neměl jsem ani patnáct let a šel jsem pracovat. Dosti těžko pracovat, ale byl jsem rád, že můžu vydělat nějaký lei.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Václav Jágr se narodil 28. září 1930 v české vesnici Eibenthal, která leží v rumunském Banátu. Po smrti jeho otce pamětník vyrůstal spolu s dalšími pěti sourozenci a matkou. Rodiny se ujal pamětníkův dědeček a matčin otec, který ve vesnici provozoval prodej zboží a hospodu. Do místní školy Václav nastoupil ještě před vypuknutím druhé světové války, kde působil český učitel Boleslav Ivánek, pozdější československý letec a příslušník Royal Air Force. Pamětníka ve třinácti letech poranil výbuch vojenské munice, která mu vystřelila levé oko. Od patnácti let pracoval v místních azbestových a uhelných dolech, kde v součtu pracoval více než třicet let. Rodina jeho sestry byla v roce 1951 deportovaná do oblasti Baragan. V poválečné reemigraci odešla z Rumunska do Československa i jeho sestra, on sám ale rodnou vesnici trvale neopustil a Čechy nikdy nenavštívil. V září 2020 oslavil devadesáté narozeniny a v době natáčení byl nejstarším mužem v Eibenthalu (září 2022). Václav Jágr zemřel v prosinci roku 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
