Jaroslav Hlubůček

* 1929  

  • „Jedna taková tragikomická příhoda se stala na pohřbu jednoho z kamarádů... jmenoval se Jirka Malý, stavební technik. Jel pro svoji snoubenku do Chomutova na motorce a zabil se. Samozřejmě se musela pohřbu zúčastnit celá naše jednotka PTP. Proslovy měl kromě velitele i civil, předseda odborového hnutí, který svou řeč zakončil: ‚Děkujeme ti, kamaráde, za odvedenou práci, buď dlouho živ a zdráv...‘ Všichni jsme strnuli, ale když pak byla šance, říkali jsme si: ‚No, tak mezi takovými my pracujeme.‘“

  • „Tam mi vadilo, že z nás dělali idioty lidé, kteří snad měli jen obecnou. To byla katastrofa. Ale na druhou stranu jsme zas tam mezi sebou vytvořili krásná přátelství, protože tam byla spousta kněží, spousta lidí ze zahraniční armády v Anglii, takže jsme měli možnost konverzovat, bavit se a nějak nám ta vojna utíkala, i když byla těžká, tím, že jsme se takto dokázali dobře zabavit.“

  • „Těsně než přišli k nám znárodňovat, tatínkovi volal kamarád ze spořitelny, aby jim nezatajoval své pohledávky ze zahraničí nebo jak je na tom s penězi tady... ‚Oni už mají vše vytažené, tak se tím, prosím tě, nepoškoď, aby tě okamžitě nezavřeli.‘“

  • „A když v roce 1944 zatklo tatínka gestapo a odvezlo ho do Pečkárny, tak se tatínek vrátil asi po třech týdnech zpátky s tím, že ho tam najednou předvolali k lékaři a ten řekl, že je nemocný, a propustili ho. Ten lékař mu prozradil, ať poděkuje svým obchodním přátelům z Jablonce. Dodnes nevíme, kteří to byli, kteří tatínka zachránili před koncentrákem a že se z Pečkárny vrátil.“

  • „Já jsem byl totálně nasazen v Železném Brodě – stavěli jsme zátarasy, třídili mundúry z fronty... a celkem nechutné záležitosti – protože ty mundúry z fronty nebyly čištěné, my je třídili pro čištění. Čili tam byly v rukavicích zkrvavené zbytky prstů... To nebylo v mém věku příliš vhodné.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 25.09.2019

    (audio)
    délka: 01:22:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ať už se člověk nacházel v jakékoli situaci, život musel jít dál

Jaroslav Hlubůček se narodil 10. února 1929 do podnikatelské rodiny jako třetí ze čtyř dětí. Otec Jaroslav a matka Marie vedli své děti k píli a sportovním aktivitám. Otec vedl prosperující sklářský podnik v Železném Brodě a chtěl, aby syn Jaroslav pokračoval v jeho šlépějích. Jaroslav jako šestiletý školák vítal v roce 1935 v rodném městě Edvarda Beneše. V roce 1943 musel opustit turnovské gymnázium a byl povolán k totálnímu nasazení v místě bydliště, kde čistil vojenské uniformy. V květnu roku 1945 se přidal k sokolské revoluční gardě a 8. května cestou do Jablonce nad Nisou zažil nálet německých vojáků. V řadách revoluční gardy dohlížel na pořádek v Jablonci nad Nisou a zažil příjezd Rudé armády. Po válce nastoupil na tamní obchodní akademii, kde dobře prospíval ve studiu cizích jazyků. Kvůli kádrovému posudku, jakožto aktivní sokol a syn z podnikatelské rodiny, nemohl studovat vysokou školu a v roce 1952 narukoval k Pomocným technickým praporům (PTP). V roce 1953 požádal o povolení k sňatku, se svou ženou Danou měl poté dvě dcery, Ivanu a Danu. Roku 1955 se vrátil jako dispečer firmy do bývalého rodinného podniku a v roce 1970 se stal ředitelem, i když nebyl nikdy členem komunistické strany. Po sametové revoluci Jaroslav znovu převzal bývalý rodinný podnik a snažil se zachovat odkaz sklářského průmyslu v regionu.