Anna Havelková

* 1927  

  • „Já jsem manžela vlastně vůbec neviděla. Právě u soudu to bylo takový divný, když mě tam vedli, posadili dopředu a ptali se, jak na to koukám. Já jsem jim říkala: ‚Jak mám na to koukat, když mi zavíráte manžela a dětem tátu.‘ Bylo to pro mě všechno takový mimořádný. Díky patří rodičům, kteří mi pomáhali, a dokonce mi posílali… protože nebyl, tak posílali cukr.“

  • „Měli jsme moderní postavené gymnázium, kde bylo všechno, všechny obory. Bylo tam gymnázium i reálka. Gymnázium mělo latinu a reálka francouzštinu. Já jsem šla na reálku. Dohromady jsme tam měli veškeré zařízení. Takové vybavení neměli ani Vídeňáci. Mě zajímalo prakticky všechno, zůstalo mi to v paměti. Ráda jsem taky zpívala a hrála divadlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Domov důchodců v Kadani, 03.03.2017

    (audio)
    délka: 01:13:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žijte podle Desatera

40933-photo.jpg (historic)
Anna Havelková
zdroj: Martin Ocknecht

Anna Havelková, za svobodna Podolská, se narodila 3. února 1927 v rodině vídeňských Čechů. V mládí navštěvovala české školy krajanského spolku Komenský, kde studovala s výborným prospěchem. Během druhé světové války zažila několik těžkých spojeneckých náletů na rakouskou metropoli, stejně jako útok Rudé armády na město v dubnu 1945. V rámci repatriačního procesu odjela po skončení války spolu se svojí sestrou nejdříve do Prahy, později se obě vydaly do Kadaně v českém pohraničí. V rámci národnostních změn mělo být město po odsunu Němců dosídleno českými repatrianty. V hostinci na náměstí potkala Anna zemědělského správce Antonína Havelku. Z manželství uzavřeného v roce 1946 vzešlo celkem šest dětí. Manželé se v roce 1947 odstěhovali z Kadaně do Tupadel, kde Antonín Havelka, adoptivní syn tety Marie, pracoval jako správce statku. Pro neshody však musel „soudním smírem“ v roce 1950 vrátit statek adoptivní matce a přešel hospodařit do Jeníkovce u Malče. Po likvidaci soukromých zemědělců nastoupil v srpnu 1954 do zaměstnání na státní statek v Lanškrouně. Za 15 měsíců, v roce 1955, byl na udání podřízených pracovníků statku odsouzen na 4 roky za špatné hospodaření. Po doporučovaném odvolání mu byl trest zvýšen na 7 let. Propuštěn byl až v roce 1963. Anna Havelková zůstala na výchovu pěti dětí sama, po rozsudku se musela vystěhovat ze služebního bytu v Lanškrouně a vrátila se ke své matce do Kadaně. V roce 1976 umožnil komunistický režim paní Havelkové na dva měsíce vycestovat za bratrem do Austrálie, což považuje za jeden ze svých největších životních zážitků. Až do odchodu důchodu vystřídala Anna několik povolání, nejdříve u povrchové dopravy u důlního průmyslu, později jako manipulantka v rozvodně elektrické energie. Po smrti manžela v lednu 1990 žila nejdříve sama, později se přestěhovala do domova pro seniory v Kadani. Je hluboce věřící.