František Dusil

* 1934

  • „Situace na Slovensku… byly mi čtyři roky, takže jsem to prakticky nechápal. Těžce to ale nesl tatínek. Přišel tam pomáhat jako vrchní inspektor Finanční stráže, zabezpečit hranice s Maďarskem a celou oblast od Nových Zámků po Šurany měl na starosti. Napřed to bylo v pohodě, byli jsme v Piešťanech, odkud máme krásnou rodinnou fotografii. Pak si pamatuji, že začaly takové bojůvky, pokřiky, nenávistné projevy… už to nebylo dobře. I ta hospodyně, která byla u nás, se začala chovat chladně, protože to vyžadovala současná situace.“

  • „V Třebíči jsem znovu nastoupil na gymnázium. Táta odešel do předčasného důchodu, zanevřel na režim, protože byl národní socialista. Brali nás jako buržoazní rodinu. Tehdy jsem si to neuvědomoval, ale po letech mi došlo, že i na gymnáziu jsem patřil mezi studenty, kterým říkám ‚PTP studenti‘. Postupem času jsem pochopil, že jsme byli vlastně vybraní – dcera řezníka, syn fabrikanta a já. Vyslali nás na stavbu mládeže Křižanov – Brno, kde jsme holýma rukama tahali kameny, nakládali je do vozíků a tlačili. Chodili jsme jako blbci v zástupu s lopatami nebo krumpáči na ramenou a zpívali budovatelské písně. Ti, co tam byli z přesvědčení, nám jen dělali šéfy.“

  • „Když jsem mluvil s vnučkou generála, říkala, že strýc byl v posledních letech života takový zasmušilý. A že chodil na nějaký kopec, který tam byl, kde byl pochovaný německý voják, a že tam u toho hrobu sedával a povídal si s ním. Protože on dopadl stejně jako Ludvík Svoboda – neměl žádné pocty, akorát když měl pohřeb, tak mu zahráli hymnu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 06.07.2025

    (audio)
    délka: 02:12:01
  • 2

    Jihlava, 09.07.2025

    (audio)
    délka: 48:11
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přišli pomáhat Slovensku, vraceli se v dobytčáku

Nástup do vojenského přijímače v Praze, září 1954
Nástup do vojenského přijímače v Praze, září 1954
zdroj: archiv pamětníka

František Dusil se narodil 25. srpna 1934 v Šuranech na Slovensku do české rodiny jako třetí syn Františka a Marie Dusilových. Jeho otec působil na Slovensku jako vrchní inspektor Finanční stráže, kam po vzniku Československa přišel pomáhat s obsazením státní správy. Po roce 1938 musela rodina kvůli panujícím protičeským postojům Slovensko opustit a usadila se v Podklášteří u Třebíče. Otec zde během okupace pracoval jako tajemník úřadu. V roce 1940 provedlo gestapo v bytě Dusilových domovní prohlídku. Pamětníkovi tři strýcové – Václav, Antonín a František Fantovi – uprchli z protektorátu. Generálmajor František Fanta bojoval v zahraničních jednotkách po boku Ludvíka Svobody a Karla Klapálka. Po roce 1948 odmítal vstoupit do komunistické strany a byl nucen odejít do výslužby. František Dusil mladší studoval gymnázium v Třebíči, s výjimkou let 1946–1949, kdy rodina žila v Mikulově. Na počátku padesátých let byl jako student nasazen na Stavbu mládeže na železnici Křižanov – Brno. Po maturitě nebyl přijat na pedagogickou fakultu v Brně a nastoupil do třebíčského n. p. Kovosvit. Po pracovním úrazu působil v státním podniku Restaurace a jídelny. Po vojně se stal trenérem košíkové a házené a později pracoval v Závodech Gustava Klimenta jako podnikový psycholog-sociolog. Po roce 1968 se musel zodpovídat při tzv. prověrkách. Po roce 1990 odešel do předčasné penze. Po rozdělení Československa mu úřady přidělily slovenské občanství a o české musel požádat. V Třebíči i nadále působil jako trenér a získal řadu ocenění. V roce 2024 ho město uvedlo do své Síně slávy. V roce 2025 žil František Dusil v Třebíči.