Marie Dubská

* 1921  

  • “A potom, když nás jako vybombardovali – kdy nám začalo hořet tam poschodí – tak jedna místnost, tam co jsem já měla telefon a službu, tak tam padala zeď. A můj velitel na mě zařval: ‚Děvče, uhni,’ já jsem odskočila a tam všechno padlo. A protože jsem měla službu… to nebyl dostatek oblečení, tehdá ani kalhoty dívky nenosily. Měla jsem sukýnku a bundu. Tak chlapci objevili ve sklepě, že jsou nějaké černé uniformy. Tak že když jsem mezi chlapci a v noci mám službu, tak abych měla teda ty kalhoty. Takže jsem se převlíkla. A to oblečení mi tam viselo – tak to shořelo samo sebou. Doklady v batohu, všechno shořelo. A my jsme se museli sesunout dolů." - "Do sklepa té radnice?" - "Ano. Úplně ne do těch míst, co byly ty matky s dětma. To jsem já pak… když nám tam rozbili telefon – a jak jsem lítala chlapcům pro to jídlo a dolů se zraněnýma, tak jsem objevila, že tam je někde tajně telefon. Takže jsme nebyli bez spojení, víte? Ale tam dole, co jsme byli, tak tam jsme se všichni loučili, to jsme čekali, že tam vtrhnou a všechny nás postřílej. Jenomže oni se strašlivě báli, Němci, gestapo, sovětské armády, takže oni se všichni snažili včas utéct vstříc Američanům.”

  • “Potom přišla navštívit jednu Němku, která byla se mnou v klášteře, její sestra a přinesla něco. Všechny Němky se shromáždily, bavily se, smály se. A já jsem viděla, že mají leták. A teď odešla ta sestra té schovanky a ona si rovnala ve výchovně věci do zásuvky. A ten leták dala na stůl a já po něm skočila a přečetla jsem si ho. Tam bylo, že Masaryk lže a přece má heslo ‚Pravda vítězí’. A Češi – ti všichni půjdou do pekla! A my máme potom zemi, lid a vůdce. No tak já jsem se hned rozhodla, že až půjdu na hodinu, že to oznámím na četnické stanici. Ale sestra vychovatelka mi ten leták vzala. Ale do školy chodila dívenka, která dojížděla, která nebyla schovanka. Ta mi zjistila, kde jsou četníci. A já když jsem šla na hodinu, jsem to šla oznámit. A to byl potom už květen.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.12.2018

    (audio)
    délka: 44:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Moje role byla předávat rozkazy střílejícím chlapcům

Marie Dubská
Marie Dubská
zdroj: Archiv autora

Marie Dubská se narodila 26. října 1921 ve vesnici Srlín poblíž Bernartic v jižních Čechách. V září 1937 nastoupila do penzionátní klášterní školy v pohraničních Poběžovicích. Národnostní spor mezi Čechy a Němci se nevyhnul ani klášterním schovankám – v květnu 1938 Marie na četnické stanici nahlásila výskyt štvavých protičeských letáků v klášteře. V září 1938 se účastnila demonstrací proti plánovanému odstoupení pohraničí Německu. Za války pracovala v odboji, jako spojka předávala zprávy a šířila letáky. Během Pražského povstání se účastnila bojů o radniční budovy na Staroměstském náměstí: 6. - 8. května 1945 spolu s ostatními členy čety “Matylda” přímo v budově radnice vzdorovala nacistické ofenzivě. Předávala rozkazy, ošetřovala raněné, zajišťovala zázemí bojujícím mužům. Hořící trosky radnice opustila teprve po definitivní kapitulaci nacistů.