Rok padesát byl konečný, to už bylo zabráno úplně všechno. Každý srp a každá motyčka

Stáhnout obrázek
Hermína Domácí, rozená Mandelíková, se narodila 23. října 1940 v Praze. Pochází ze dvou významných rodů Kolínska – Mandelíků a Radimských. Její předkové byli šlechtici, diplomaté, velkopodnikatelé, umělci a v neposlední řadě Židé. Za druhé světové války část z nich skončila v koncentračních táborech, část emigrovala. Deportován byl i otec JUDr. Jiří Mandelík. Za války bydlela Hermína s matkou Zdenkou (roz. Radimskou) v pražském bytě u arm. generála Syrového. V Praze se stala svědkem bombardování Vinohrad 14. února 1945, po němž zůstala s matkou zasypána ve sklepě pod troskami. Otci se v květnu 1945 podařilo uprchnout z nacistického zajetí, následoval odjezd z Prahy do Kolína, kde rodina prožila osvobození. O rodinné podniky, nemovitosti a velkostatky – zkrátka o veškerý majetek – částečně před, a především po druhé světové válce přišli. Pamětnice vystudovala pražské Gymnázium Jana Nerudy, na vysokou školu pak jít nemohla. Na gymnáziu se seznámila se svým budoucím manželem, geologem RNDr. Luďkem Domácím, CSc. (1940-2020). V polovině 70. let spolu žili rok v Iráku, kde Luděk prováděl geologické mapování. Pamětnice i její rodiče se opakovaně potýkali s problémem najít, popřípadě udržet práci. Navzdory značným předválečným úspěchům v podnikání a hospodaření zemřeli oba rodiče ve skromných poměrech. Otec v roce 1974, tou dobou pracoval na dělnické pozici ve Škodě Mladá Boleslav, matka v roce 1991, restitucí se však nedožila. Sametovou revoluci prožila Hermína v Praze, následné restituce doprovázely mnohaleté spory a majetek byl navrácen zcela zdevastovaný. V době natáčení rozhovoru (2021) žila v Brně.