Alena Crhová

* 1938

  • „Nikoho jsme nevykořisťovali, se ženou třeba i v noci pracovali, potom ale přišli Němci, a kdeco k jídlu pídí se a slídí, dlouho nás rabovali a do koncentráku také brali, těšili jsme se však, že konec to bere a Hitlera že čert sebere, potom Rumuni a Rusi v krátku, starali se, kde co sebrat na památku, a když přišli k moci soudruzi, byli horší jak ti druzí, říkali, máme o vás starost novou, dáme vám republiku lidovou, od huby jídlo nám brali a velké předpisy dodávek nám dali, hle, jak se o nás postarali! A ti, co sami dělat nechtěli, plánovat nám dobře uměli. Jiní, co neznali vykrmit ani prase, chtěli povolovat zabijačky zase, a lidi si tak dobře vyškolili, že jim za to i vděčni byli. A děti za školou říkaly si verš Karla Havlíčka, bože, když jsem policajtem, to je vyražení, koho chce, toho chytne a dá do vězení.“

  • „Vesnický boháč Volný je sabotér. Pantáta Volný letos nesplní dodávky, jde cestou, kterou mu ukazují emigranti celého typu Fehlera, Benda a těch ostatních zrádců, kteří k nám vysílají vrahy, kteří v Babicích za pomoci vesnických boháčů zabíjeli. A to už šlo o život. To nebyla legrace. Takoví lidé se neštítí boje proti socialismu, včera vykřikovali, že je to všechno lumpárna a že jsou z nich žebráci, dnes sabotují zemědělskou výrobu a zítra se dopustí ještě horších činů. A to jen proto, aby mohli starostovat, lichvařit, žít z bezplatných zisků a nutit drobné rolníky k práci na svých polích. Vesnický boháč Volný už před svým trestem neuteče, neboť vláda nedovolí takovým lidem sabotovat budovatelské úsilí našeho lidu.“

  • „On potom, když byl zavřený, tak se setkal s lidmi z okolních vesnic, kteří byli také zavření... my jsme měli být také vystěhovaní, táta si koupil velkou mašinu na mlácení obilí, kam se jenom házelo, a mlátili jsme na ní první rok, a druhý rok mu ji sebrali a celá vesnice k nám chodila. My jsme měli sedm krav, maminka měla čtyři děti, ona byla uvázaná, a komunisti poručili, že musí k nám jít poklízet, ale ti lidi nenadávali komunistům, ale nadávali nám, že nebudou na kulakových polích dělat, komunisti ty lidi rozeštvávali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Borovník, 16.11.2018

    (audio)
    délka: 04:06:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přes všechna příkoří zůstal táta veselým člověkem

Současná fotografie
Současná fotografie
zdroj: vlastní

Alena Crhová, za svobodna Volná, se narodila 12. března 1938 v Borovníku. Jako dcera „kulaka“ byla s celou rodinou pronásledována. Měla tři sourozence, kteří od dětství pomáhali pracovat na jejich statku. Rodina vlastnila osmadvacet hektarů půdy. Když se po válce vedení ve vesnici ujali komunisté, rozvrátili svou ideologií celou obec a soused se bál souseda. Komunisté obvinili Františka Volného, otce pamětnice, z toho, že vykořisťoval obyvatele Borovníku, protože museli pracovat na jeho statku. Prohlásili ho za kulaka, třídního nepřítele, a poslali ho do vězení. Nejdříve ho zavřeli v Kounicových kolejích a pak ho poslali do Olbramovic. Díky amnestii se dostal z vězení dříve, ale ještě několik let poté musel pracovat v kamenolomu, kde onemocněl tuberkulózou. Nezahořkl a nemstil se, i když Františka Volného po návratu z vězení celá vesnice pomlouvala. Dožil se čtyřiadevadesáti let. Dcera Alena Crhová byla s celou rodinou perzekvována.