Zbyněk Čeřovský

* 1931  

  • „Okupace Hradce Králové byla velice agresivní, agresivněji než Rusové si tam počínali Poláci, poslali tam výsadkovou jednotku, nevím v jakém rozsahu – rota, prapor. My jsme s nimi neudržovali žádné kontakty. Oproti Rusům, kteří si mysleli, že přišli jako naši osvoboditelé, zachránci, Poláci si počínali vůči nám velice agresivně. Také první, co bylo, nám obsadili naše velitelské stanoviště, které vyrabovali a totálně zničili. A dokonce, to mám také zdokumentováno, nás postavili s podplukovníkem Jelínkem, který byl velitelem letištního praporu, k hangáru. A jestli to mysleli vážně, nebo ne, ale řekli, že nás zastřelí. Skutečně jsme tam stáli s rukama nad hlavou u hangáru a čekali, jestli nás zastřelí. Byli to polští výsadkáři. Nezastřelili nás. Stáli jsme tam s tím Jelínkem. A pamatuji si, jak podplukovník Jelínek říkal: ,Kurva, tak ať už to spustěj, nebo se tady pochčiju.‘ Já jsem se nikdy dřív v takové situaci neocitl. Ocitl jsem se v nebezpečí při létání. Ale aby mě někdo postavil ke zdi a mířil na mě samopalama, to ne. Nevím, jak by se k tomu kdo postavil. Promítá se vám strašná spousta myšlenek. A kdyby to zmáčkli, tak je člověk mrtvej a nemůžete nic dělat. Nakonec nás pustili.“

  • „Z hlediska vojenského, když jsme hodnotili tu jejich akci, tak to bylo uděláno velice primitivně: Přistane letecký pluk bez jakéhokoliv zabezpečení, nemá palivo, mají podvěšený rakety, pumy, ale nemají palivo. Pozemní jednotky, které mají ten pluk zabezpečit, včetně rádiového zabezpečení, tvrdnou někde v Trutnově. Chtěli po nás palivo, ale my jsme na letišti palivo neměli. Protože bunkry, které se postavily, byly průchodný a palivo vytékalo do země, takže jsme měli záložní palivo na dvou jiných letištích, Eš u Pelhřimova a v Jičíně. V Jičíně na letišti byly tanky, někdo ty tanky otevřel, a to palivo vyteklo všechno na zem. Takže my jsme jim nic nemohli dát. Začalo pršet, neměli kde bydlet, seděli v letadlech, unavení, naštvaní, bez jídla, bez paliva. A měli bojovat. To si nedovedu představit. Po vojenské stránce to byl paskvil. Ale tak to skutečně bylo.“

  • „Než mě propustili z vazby, tak mně z milosti boží dodávali ráno, protože jsem neměl žádné finanční prostředky, abych si přečetl Rudé právo, to byla úřední tiskovina, tam jsem se dozvěděl, že byla nějaká Charta a že to jsou zločinci všecko a podvratný živle, jak to tam někde nazvali ‚charta neboli chátra‘, atd. Že společnost to odsuzuje, že podniky a školy atd. vydávají prohlášení. Tak jsem se snažil prostě získat informace, co ta Charta je. A teď si představte, že když jsem se dozvěděl ta jména, tak se mnou nikdo nechtěl komunikovat. Nikdo se mnou nechtěl komunikovat. Každému, kdo nebyl známý, jsem připadal jako agent, nebezpečný člověk. Ale nakonec jsem se dostal k Vaculíkovi. Vaculík mě pozval na takové sezení do nějaké hospody. Tam jsme si to všechno vypovídali. Tam mi dal papíry, abych tu Chartu podepsal. A zeptal se: ‚Chcete to zveřejnit, nebo ne?‘ ‚Když něco podepisuju, tak je to veřejný, nebo ne?‘ Manželka seděla v autě, potom prohlásila: ‚Tak teprve teď propukne ten velký průser, uvidíš.‘ Nevím proč, Chartu jsem podepsal koncem února 1977, po propuštění, to jsem byl v podmínce, ale Prečan, když vydal tu knížku, tu Chartu, tak jsem tam uveřejněn až v květnu 78.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    byt pana Čeřovského, Mšeno, 27.04.2017

    (audio)
    délka: 45:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 5

    Mšeno u Mělníka, 19.03.2015

    (audio)
    délka: 02:42:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po převratu jsme si představovali, že tu nastane právo a lidé, kteří se zkompromitovali s předchozím režimem, nebudou u moci

Cerovsky orez.jpg (historic)
Zbyněk Čeřovský
zdroj: Zbyněk Čeřovský

Zbyněk Čeřovský se narodil 13. července 1931 v Hořicích v Podkrkonoší. Rodina byla levicového zaměření. Již jeho děda, který pracoval v textilce, byl původně anarchista, později sociální demokrat a nakonec představitel KSČ v Hořicích. Matka byla dámskou krejčovou a pamětníkův otec pracoval u firmy Elektrolux. Když bylo pamětníkovi osm let, zažil okupaci Čech a Moravy Německem. Na podzim 1945 dostal jeho otec nabídku, aby se stal národním správcem obchodu se zemědělskými stroji v Litoměřicích, kde Zbyněk Čeřovský chodil do Reálného gymnázia Josefa Jungmanna. Po maturitě pamětník nastoupil do školy důstojnického dorostu a odtud byl v srpnu 1950 proti své vůli převelen do Dělostřelecké vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Třetího srpna 1952 byl vyřazen v hodnosti poručíka a byl převelen k 32. těžké dělostřelecké brigádě v Kostelci nad Orlicí. V roce 1953 jej vybrali ke studiu na Vojenské akademii Klementa Gottwalda. Na podzim 1958 nastoupil na letiště Plzeň-Bory k 45. dělostřeleckému průzkumnému leteckému pluku. V roce 1961 následovalo přeložení na letiště Mimoň do pozice náčelníka štábu Vyhodnocovacího a fotografického střediska a v roce 1965 se stal jeho velitelem. V následujícím roce nastoupil jako náčelník štábu k 18. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku v Pardubicích, po jeho zrušení v roce 1967 obdržel rozkaz hlásit se na štábu 30. stíhacího bombardovacího leteckého pluku v Hradci Králové. Zde jej zastihla srpnová intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Zbyněk Čeřovský se ještě s několika piloty jednoznačně postavil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Proto byl v roce 1969 vyloučen z KSČ a v květnu 1970 propuštěn z armády. Na podzim 1976 byl zadržen StB za údajnou protistátní činnost a držen ve vazbě až do února 1977. Po propuštění podepsal Chartu 77. Také se začal více angažovat v protirežimní činnosti. Mimo jiné navázal kontakt s velvyslanectvím USA a SRN. Zároveň byl sledován v rámci akce StB s názvem Soused. Večer 9. listopadu 1981 byl opětovně zadržen StB, po několika měsících výslechů byl postaven před soud a odsouzen na dva roky nepodmíněně. Ve vězení na Borech se setkal s mnoha odpůrci komunistického režimu, například s Jiřím Dienstbierem st., Dominikem Dukou a Václavem Havlem. Po propuštění z vězení byl společně s manželkou a synem v rámci akce Asanace vystěhován do SRN. Po listopadové revoluci se Čeřovští vrátili do Československa. V září 1991 přijal nabídku postu ředitele věznice v Praze na Pankráci.