Ing. Karel Böhm

* 1941

  • „Já sám to nedovedu pochopit. Mně se třeba doteď diví můj syn, že jsem mohl takhle projít tím socialismem. Prostě mě opravdu… Tahali mě, abych v určité době vstoupil do strany. A tahali mě třeba tím… že třeba některé kontrolní dny těch velkých staveb byly na ministerstvu. Anebo na takových institucích, které se za socialismu jmenovaly ‚státní výbor pro výstavbu‘ a tak podobně nebo ‚federální investiční podnik‘. A tam byla dobrá místa, ale byla tam podmínka [vstupu do] partaje. A to mě tam chtěli taky, abych tam nastoupil, ale tam byla stoprocentně podmínka partaje. Ale já jsem jim říkal, a to byli překvapení: ‚Podívejte se... kolik mi můžete dát?‘ A: ‚Já si cením... když vstoupím do partaje, že mě tím vlastně znehodnocujete.‘ A tak jsem si [řekl] takovou částku, kterou nemohli splnit. A oni říkali: ‚A vy myslíte, že vám ji někde dají?‘ Říkal jsem: ‚Ve stávajícím podniku mám skoro tolik.‘“

  • „Já třeba jsem si sestavoval rozhlasové přijímače, dělal jsem si i různý vysílač, se kterým byl problém, protože to bylo zachytitelné, dokonce jsem poslouchal i letadla, která přelétávala, protože tam vždycky byl koridor nad Kladnem. A tak jsem poslouchal, jak se domlouvají, a to byla taková moje záliba. A ta záliba nakonec vyústila v to, že když jsem byl mladší než vy, v takových těch nějakých letech té osmé, sedmé, deváté třídy, tak jsem začal provozovat opravárenství rozhlasových přijímačů, v čemž byla veliká výhoda, protože lidé byli zvyklí z těch kovoslužeb čekat měsíc, dva měsíce na spravení rádia a já to měl za sobotu, neděli. A tak jsem si vlastně i vydělával dost peněz a za to jsem si zase kupoval.“

  • „Válku jsem nezažil v Praze, i když jsem byl opravdu dítě, protože táta byl nasazený na Kladně. A my jsme bydleli v takovém domku u babičky na kraji Kladna a z té války si de facto nic nepamatuji. Jenom vím, že to bylo utrpení, protože ten, kdo byl totálně nasazený, tak tam měl problémy a pořád byl sledovaný, protože to bylo vlastně za Němců. A nálety na Kladno byly, vím, že jsme utíkali vždycky do takové štoly, no a tam nás rodiče spíš chránili svým tělem, to nebyla žádná legrace. No a potom, co bylo problémem, bylo živobytí. Protože Kladno nebylo nijak zemědělskou oblastí, to znamená, potraviny tam byly podstatně dražší než všude jinde a špatně k sehnání. Zase tam bylo uhlí, takže jsme mohli topit, měli jsme teplo.“

  • „Vlastně tak, jak jsme to naprojektovali, tak to neměl kdo pořádně realizovat, na to nebyla ani pořádně firma a muselo by se stáhnout několik stavebních firem v Československu, aby to dělaly, ale ty neuměly dělat kooperace. To je zajímavé, ale to neuměly. Tak zase někdo vymyslel na představenstvu Československé socialistické republiky, my jsme vždycky byli takoví jako dost, řekl bych, v podstatě vyčůraní. Tak se zjistilo, jaké dluhy mají Poláci vůči Sovětskému svazu a jaké dluhy má Sovětský svaz vůči nám, protože i to se kalkulovalo, to málokdo ví, i v socialismu. A českoslovenští představitelé zjistili, že celou sklárnu víceméně zadarmo postaví Poláci za peníze Sovětského svazu, kterému to dluží.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Úvaly, 09.04.2019

    (audio)
    délka: 01:28:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Úvaly, 01.07.2025

    (audio)
    délka: 02:59:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunismus byl nereformovatelný

Karel Böhm, 2019
Karel Böhm, 2019
zdroj: Příběhy našich sousedů

Ing. Karel Böhm se narodil 5. dubna 1941 v Praze do rodiny Karla a Ireny Böhmových. Otec byl stavař, maminka učitelka. Měl mladší sestru. Otec pracoval na magistrátu, za války byl totálně nasazen do Poldi Kladno, kam se rodina přestěhovala k prarodičům. Po válce se vrátili do Prahy. Do školy nastoupil v roce 1947. Jeho dědeček Václav Frank, prokurista Poldovky, přišel po únoru 1948 o místo v důsledku politických čistek. Otec byl přeřazen do podniku lesnických a zemědělských staveb a později do projektového ústavu. Karel Böhm se už od dětství zajímal o radiotechniku a poslouchal zahraniční rozhlas. Maturoval v roce 1958 na gymnáziu v Hellichově ulici. Kvůli špatnému politickému posudku nebyl přijat na Dopravní fakultu elektrotechnickou ČVUT, nakonec vystudoval strojní fakultu, kterou dokončil v roce 1965. Později si doplnil vzdělání o stavební inženýrství. Pracoval ve Skloprojektu (Uniprojektu), v němž se projektovaly sklárny se zahraničními licencemi. Služebně cestoval do Německa a Itálie. Jeho tchán Miroslav Truc podepsal Chartu 77 a byl pronásledován, strýc a bratranec emigrovali do Švýcarska. V osmdesátých letech se stal hlavním projektantem, vstup do KSČ odmítal. Sledovala ho Státní bezpečnost – vedla ho jako prověřovanou osobu. Na pracovišti na něj donášeli spolupracovníci. Po sametové revoluci založil firmu Inglas, kam si vzal několik kolegů z bývalého Uniprojektu. Později firmu prodal a odešel na stavební úřad v Úvalech. Karel Böhm ovdověl a roku 2025, v době natáčení, žil v Úvalech.