Nikolaj Bělanský

* 1947

  • „A když vypuklo toto povstání, tak si některý z těch nadšenců revolučních vzpomněl, že v tomto domě bydlí nějaký spolupracovník Germánů nebo carský zločinec. Tak si moje nejstarší sestra pamatuje, že šestého května čtyřicet pět domovník, který tam celou válku nosil servilně uhlí a ptal se, jestli milostivá něco nepotřebuje... s revolverem a s bandou, s lůzou z ulice, tatínka a maminku, která držela bratra v náručí, protože byl malej, Taťánu a Magdalénu, hnali do sklepa. A Taťána si pamatuje, že ten ‚dobrý‘ muž jí držel u hlavy revolver.“

  • „A on tehdy řekl: ‚Já jsem před bolševickým morem utíkal přes půl světa. Moje děti mají vlast, já už tuto vlast neopustím.‘ A mamince vždycky říkal: ‚Ženulko, nedovol, aby děti emigrovaly, protože chleba Ausländer, i když si na něj vyděláš, tak je to tvrdý a trpký chleba.‘ Takže asi věděl, o čem mluví, a neemigroval.“

  • „Československá lidová armáda, teď vím, co říkám, fasovala ostré střelivo, aby jela do Prahy zasáhnout proti studentům. Když jsem říkal roťákovi, jak to můžeme... on mi říká: ‚Chlapče, když dostaneme povel, tak buďto půjdeme, nebo nás tady všecky postřílí.‘ Leden 1969.“

  • „Prostě jsme byli nepřátelé. Já když jsem šel k odvodu, tak mi u odvodu vlídně sdělili, že nepřátelům vlasti nepatří zbraň do ruky. Aniž bych se jakkoliv angažoval. Prostě my jsme byli antikomunističtí. To jsme byli! A tím jsme se nikdo nikdy netajili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.08.2020

    (audio)
    délka: 02:08:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Pápa věděl, co bolševici dokážou

Nikolaj Bělanský, Paměť národa, srpen 2020
Nikolaj Bělanský, Paměť národa, srpen 2020
zdroj: archiv pamětníka

Nikolaj Bělanský se narodil 8. ledna 1947 v Praze. Jeho otec Maxim Bělanský (původně Belanskij) pocházel ze šlechtického rodu žijícího v Anaňjivu, nedaleko Oděsy, a vystudoval Nikolajevské učiliště pro vojenské inženýry. Do institutu vstoupil v roce 1911 a podobně jako většina kadetů pak sloužil v carské armádě. Jako mladý junker se v roce 1917 účastnil neúspěšného potlačení bolševických nepokojů. Otce mu před očima zabili baltští námořníci a jeho matka se z útoku na rodinu už nevzpamatovala. Maxim bojoval v ruské občanské válce v letech 1917 až 1920 na straně bělogvardějců a poté se mu podařilo z Ruska utéct. Do Prahy přišel ve druhé polovině dvacátých let přes tehdejší Jugoslávii, kdy při práci vystudoval vysokou školu a získal tři inženýrské diplomy. Mimo jiné se stal členem tajného spolku Gallipolského bratrstva. Roku 1938 se vzdal uprchlického Nansenova pasu, přijal československé občanství a oženil se. Během druhé světové války byl vězněn v německém Sachsenhausenu a v Berlíně. Po propuštění v roce 1944 se zotavoval v Praze. Během květnového povstání příslušníci Revolučních gard přepadli jejich rodinný byt v Koubkově ulici, následně byl vyrabován a rodina přišla o většinu majetku. Maxima krátce po válce zatkli příslušníci NKVD, ale patrně díky přípisu svého spoluvězně z berlínské věznice se vyhnul deportaci do Sovětského svazu. Maxim Bělanský zemřel v roce 1950, kdy byly pamětníkovi tři roky. Nikolaj se vyučil zedníkem. Roku 1967 mu přišel povolávací rozkaz na vojnu a jako kádrově nespolehlivý byl zařazen k technickému praporu. V době natáčení (2020) žil v obci Pětikozly na Mladoboleslavsku.