Ing. Svatopluk Bauman

* 1940  

  • „Když už mně možná táhlo na ten pátý rok, tak si pamatuji minimálně čtyři věci. První věc. V rohu tam bylo umyvadlo a vím, že mi tam jedna Němka dala na holou, naplácala. Víc nevím, ale to si pamatuji stoprocentně. Pak si pamatuji, že v protějším rohu, křížem, byl stupínek jako ve třídě. Tam byla skříň. Přišel tam občas chlapík neurčitého věku v takovém skladnickém plášti a z té skříně vytáhl housle a hrával nám na housle. Pak si pamatuji, že jsme chodívali po obědě na balkon ležet. My jsme koukali z těch balkonů dolů. Tam byli váleční invalidi. Tomu vzali ruku, tomu nohu. Oni měli asi pyžama, bylo to pruhované. (...) Protože když mě děda v pětačtyřicátém přivezl domů, to tam přijel, vlaky ještě ani nejezdily, přijel s bryčkou a povídá: ‚Svata, kommst du mit mir?‘ Já řekl: ‚Ja.‘ Přijeli jsme domů a babička mi chtěla navlíknout pyžamo. Já když viděl ty pruhované hadry, tak jsem vyskočil přízemním oknem a honili mě po návsi. Babička mi pak musela ušít kytičkovanou noční košili.“

  • Celé nahrávky
  • 2

    Český Brod, 24.03.2012

    (audio)
    délka: 56:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zůstat sám

Malý Svatopluk
Malý Svatopluk
zdroj: Vlastislav Janík

Svatopluk Bauman se narodil 21. června 1940 do rodiny mlynáře ve středočeských Vyšehořovicích. V roce 1942 šel otec Břetislav na obhlídku svých polí a ve sněhu našel otisky bot. Ty patřily Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi. Rodina Baumanových pomáhala členům výsadku Anthropoid se zajištěním jídla a s transportem shozeného materiálu. Otec pamětníka dokonce odvážel parašutisty na vlak do nedalekých Úval. Po atentátu na Heydricha se ale spustila vlna represí, které neminuly ani je. Začátkem července zatklo gestapo otce a v srpnu dvouletého syna Svatopluka s matkou. Rodiče byli transportováni do Terezína a následně popraveni 24. října 1942 v Mauthausenu. Malého Svatopluka internovali na pražském zámečku Jenerálka, určeném pro děti vězněných odbojářů. Kvůli svému nízkému věku jej umístili nedlouho poté do současné Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. Zde zůstal do konce války a po jejím skončení ho začali vychovávat prarodiče - rodiče matky. Bydleli v Horoušanech, kde měli hospodu. Tu v roce 1947 prodali, aby se mohli více věnovat výchově vnuka. Po měnové reformě v roce 1953 však o většinu svých úspor přišli.