Josef Bajer

* 1923  

  • „To se stalo jeden večer. Taky zabouchali na dům a přišli čtyři pět těch Rusů. Utíkali z vybombardovaného Berlína. Došli už tam k nám. Čtyři byli jakž takž v pořádku, a jeden měl tady na noze natrženou takovou ránu. Maminka mu to polepila sádlem a zavázala. Oni měli nosítka a oni šli pěšky. Já jsem je doprovázel po té trase tady mezi Hodslavicemi, Hostašovicemi na to nádraží, o kterém jsme už hovořili, Dovorác. To je to nádraží v tom lese, dnes se jmenuje Hostašovice. Oni z toho Berlína měli takový dřevěný rošt a oni toho kamaráda nesli střídavě a střídavě tak šel. To bylo něco, mě to úplně bralo. Ty jsem taky doprovázel až na ten Dovorác k trati. Tam jsem prostě už... já ani nevím, jak oni, kde skončili. V těch horách byli partyzáni, tak oni se nějak našli, ale ti šli úplně naslepo.“

  • „V tom Fulneku tady to JZD nemohli rozběhnout, a tak jsem to vzal do ruky a hned jsem byl slavný. Hned jsem jezdil do Prahy, dělal jsem přednášky v Praze našim zemědělcům a tak dále. Já, jediný nezemědělec.“

  • „Naši byli tvrdí katolíci. V tom roku čtyřicet pět, to už byl nějaký květen, už brambory byly veliké, ano. A mě naši přesto vyhnali do kostela. Teď jsme byli v tom kostele hoclavském a naráz prásk, prásk prostě! Farář se otočil a říká: ‚Lidičky, běžte domů.‘ Tak jsme šli domů a já jsem přišel za hoclavský kostel, to je evangelický, a teď jsem se bral údolím ke Straníku. Měl jsem takový krásný nový kabát, takový šusťák, to bylo tenkrát moderní. Osm ran tam spadlo a já byl osmkrát v těch kobzolech, hlavně že jsem byl schovaný. Oni stříleli z Věřovic, ti Rusáci, a já nevím, jestli nás tam běželo čtyři nebo pět, jestli to byl nějaký omyl, a teď prostě, jak už jsem se dostal do půl kopce těch stranických, tak v tom zlomu, když se blížím ke Straníku, a to bylo právě nade mlýnem v těch lesích… nahlas: ‚Halt!‘ A tam, člověče, německý voják seděl na koni a říká mi: ‚Olmic, Olmic‘, jako Olomouc. Nic mi neudělal, byl sám, jen se ptal, kde na Olomouc.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Fulnek, 17.12.2015

    (audio)
    délka: 01:01:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

The future Salesian, businessman and the chairman of the unified agricultural cooperative

Josef Bajer was born on January 23, 1923 in Straník in Bajarov‘s mill into a strongly Catholic family. He first attended the local primary school and then was admitted to the grammar school in Nový Jičín, which was closed after the German occupation. He then studied at the monastery school of the Salesians in Fryšták, but did not complete his studies. He also tried a pedagogical school in Frenštát, but eventually found a job in a shop, which he later also ran. In 1942, Josef (then Bajar at the time) was ordered by the German administration to go to work in Salzburg. In the end, he did not have to go to the then German Empire, but before that he was issued a German ID in the name of Bajer, which he eventually retained. Their family materially supported the guerrillas. At the end of the Second World War, he opened his own shop in Stachovice, got married, but with the arrival of the communist government, his shop was confiscated. Josef Bajer then became a planner in agricultural production in Vítkov and subsequently chairman of the unified agricultural cooperative (collective farm) in Fulnek. He participated and lectured at the congresses of agricultural cooperatives in Prague. After 1971, he suffered a stroke and, after his recovery, worked at the sawmill in Fulnek.