Řekli mi – když jsi byl v komunistické straně, tak jsi měl zůstat doma
Stáhnout obrázek
Ján Bačkovský se narodil 24. října 1919 na východním Slovensku, v obci Štefurov. Jeho matka Anna, rozená Hadzimová, se narodila v USA. Otec Peter byl rusínského původu a živil se jako malozemědělec. Ján vyrůstal spolu s dalšími čtyřmi sourozenci ve skromných poměrech. Studia na řeckokatolickém učitelském ústavu v Prešově nedokončil. Po změně politických poměrů na Slovensku se ve třetím ročníku rozhodl 30. listopadu 1939 odejít do Sovětského svazu (dříve Polska, tehdy pod sovětskou okupací). Zde byl za nelegální přechod hranic odsouzen k pěti letům v pracovním táboře Gulagu. Až do ledna 1942 tak pracoval v Uchtižemlagu nedaleko Uchty (republika Komi). Po propuštění na amnestii se 14. února 1942 připojil v Buzuluku k vznikající samostatné československé jednotce v SSSR. S ní postupně prošel bojem o Sokolovo, Kyjev, Bílou Cerekev až na Duklu. Působil u protitankových pušek v hodnostech od vojína až po podporučíka. V bojích utrpěl dvakrát zranění. Po zotavení ze zranění z Dukly se přesunul k odvodní jednotce a organizoval mobilizaci. Po válce studoval na Vojenské akademii generálního štábu ve Varšavě. Z politických důvodů ale nemohl po dvou letech ve studiu pokračovat. Působil na generálním štábu v Praze a později ve vedení katedry vojenských disciplín na Vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové. Roku 1955 se oženil s Marinou, rozenou Krobovou. Narodili se jim synové Alexander a Jan. Po šesti letech se rozešli. Pro svůj nesouhlas s invazí vedenou Sovětským svazem byl roku 1969 odvolán z funkce velitele divize. Jako straník (do KSČ vstoupil 1. února 1938, v osmnácti letech) neprošel v roce 1971 prověrkami – ze strany byl vyloučen a roku 1974 následovalo propuštění z armády. Až do sametové revoluce zastával dělnické pozice a žil pod dohledem Státní bezpečnosti, která na něj založila svazek prověřované osoby. V druhé polovině osmdesátých let sepsal své vzpomínky na dobu strávenou v Gulagu, které se dochovaly v archivu jeho syna Alexandera Bačkovského. Roku 1991 se dočkal plné rehabilitace a byl povýšen na generálmajora. Ján Bačkovský získal za svůj život řadu ocenění – byl dvojnásobným nositelem Československého válečného kříže 1939 za bitvy u Kyjeva a Dukly. Obdržel také vyznamenání Polský válečný kříž. Zemřel 8. listopadu 2006 v Praze.
