Václav Žufan

* 1960  

  • „Já jsem měl mít projev v Sušici u pomníku, to bylo osmadvacátýho října, to bylo měsíc před tím [Sametovou revolucí - pozn. ed.]. Všechny kolem mě sebrali a rozvezli je do basy a nikdo nepráskl, kde jsem. A já jsem musel jet do té Sušice nechat se sebrat. To bylo jasný, že mě seberou. Já jsem věděl, že budou v Klatovech na nádraží i na zastávce. Pak jsem si vzpomněl, že je tam ještě jedna zastávka, Klatovy Luby, a tam určitě nebudou. Takže jsem to celé obešel, dostal jsem se do vlaku, projel jsem celej ten vlak, kterej byl plnej demonstrantů. Potkal jsem tam i mámu, která už taky jezdila, přestože byla komunistka. Přijel jsem do Sušice, vykouknu z vlaku a vidím jednoho fízla vedle druhýho, ale zezadu toho vlaku ani jeden, tak jsem vystoupil zezadu. Prostě jsem zase obešel Sušici úplně v klidu, protože jsem je měl přečtený, tyhle klatovský roury. No a přišel jsem k pomníku a tam byl prostě takovej kruh a hned mě sebrali a odvezli na fízlárnu. Byl tam nějakej mladej, Pandrle se myslím jmenoval, a starej Kučera, kterej mě tam měl na starosti už asi deset let. Teď ten Pandrle tam začal dávat nějaký papíry, že bude výslech. Teď my na něj s tím Kučerou koukáme a ten mu povídá: ‚Co děláš? Pan Žufan přeci nevypovídá!'“

  • „Pro mě byla demonstrace, kam nás šlo třeba deset a všechny nás sbalili. Nás sbalili ještě doma, né, že by nás sbalili tam. Akorát tam jsem dostal bomby, ale zase aby to nikdo neviděl. Hned jsem si šel ale postěžovat. Proti šli dva estébáci a prásk do žaludku, prásk do ksichtu a šli dál, prostě jen tak. Placáka tenkrát sebrali a odvezli ho někam do lesů.“

  • „Někdy v osmdesátým devátým, před výročím srpna, mě pozvali zase na výslech na Barťák. Ne, mě nezvali, pro mě vlastně přijeli do práce a odvezli na Barťák. Tam mi dali podepsat, že tejden před tím [výročí srpnové invaze, pozn. ed.] zmizím z Prahy. Odjel jsem do Klatov s tím, že bude klid. A oni si pro mě přijeli v Klatovech. Takže mě klatovská StB odvezla na bengárnu, ale to byli takoví strejcové. Znali se s fotrem. Zeptal jsem se jich, za co jsem vlastně sebranej. Teď vylovil z kapsy takovej papír, tak mi tam četl podle tohohle a tohohle paragrafu, že za čtyři dny budu dělat výtržnost na Václavském náměstí. Já na něj udiveně koukal…tak dobrý. Tak, že mě odvezou na vazbu. Dali mi pouta a přivedli mě do auta, tam mi pouta zase sundali a dali mi jabko, úplná pohoda. Vezli mě do Ostrova nad Ohří, Bory nebraly. Tam jsem byl dva dny. A zase ty klatovský strejcové pro mě přišli. Přišli na celu v tom Vitmanově a zatkli mě na cele. Já ještě nebyl ani propuštěnej a mě už zatkli na cele, protože čtyřicet osm hodin uplynulo a mě zatkli přímo na cele a odvezli mě na Pankrác.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.04.2019

    (audio)
    délka: 01:15:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 17.05.2019

    (audio)
    délka: 01:34:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věčný revolucionář

Rok 1980, Klatovy, Václav Žufan, období undergroundu
Rok 1980, Klatovy, Václav Žufan, období undergroundu
zdroj: archiv VŽ

Václav Žufan se narodil 12. července 1960 v Klatovech, kde nastoupil i na základní školu. Následně si zvolil střední průmyslovou školu, což obnášelo i dvouleté učení v závodech klatovské Škodovky. Poté se Václav přestěhoval do Mělníka, pracoval zde na stavbě mládeže, a tím se vyhnul odvodu k vojenské službě. Po letech v Mělníku se v období 1981 - 1982 přestěhoval do Prahy. Tou dobou u bratrů Černegových v Sušici podepsal Chartu 77. Na Václava Žufana byl v těchto letech veden signální svazek, osobní vznikl až v roce 1987, kdy se podílel na tisku samizdatů, jako byly Informace o Chartě 77 nebo Lidové noviny. Vedle toho vydával i své vlastní magazíny 10 Years Flexi Disc a Attack věnované punkové subkultuře. Do roku 1989 absolvoval desítky výslechů. V roce 2018 obdržel osvědčení účastníka třetího odboje. V roce 2019 bydlel v Praze.