Mgr. Jan Zelenka

* 1947

  • „To pokrývání byla opravdu masovka. A teď přišel listopad osmdesát devět. A co s tím? Tady prostě byly stovky a stovky překladů, které nepřeložili ti, co pod tím byli napsáni v tiráži. A právě tu knížku Zamlčovaní překladatelé, kde tohle všechno je bibliograficky podchyceno, inicioval Antonín Přidal společně s Obcí překladatelů. Mezi překladatele, i nakladatelům a redaktorům, byla rozeslána výzva, aby napsali ti pokrytí překladatelé, co všechno překládali – kdo je kryl, to se vědělo z tiráže – a aby se tyto věci konečně napravily, respektive uvedly na pravou míru. Ta výzva byla publikována a proběhla i tiskem a snad i možná v médiích, nějakým rádiem a tak, v roce 1990. A do září roku 1991 se podařilo podchytit přes pět set knižních titulů, přes sto dvacet překladatelů a autorů, ale i básníků, jak jsem říkal, prozaiků, novinářů a dramatiků, kteří nesměli publikovat pod svým jménem. A tak vznikl tenhle úžasný bibliografický soupis, který pod názvem Zamlčovaní překladatelé 1948–1998 připravovala Zdeňka Rachůnková, knihovnice, která bohužel už taky nežije. A v roce 1992 to vydala Obec překladatelů.“

  • „Antonín Přidal, který od začátku sedmdesátých let nemohl (překládat), tak jeho pokrýval jeho kamarád a kolega z brněnské univerzity Mirek Čejka. Takže všechny ty začátky – to byl nějaký Patrick White a další věci – pod tím je podepsaný Mirek Čejka. Od roku osmdesát dva, to je právě ten případ, jak se to měnilo, od roku osmdesát dva až tři najednou ve Svobodě vyšel jeden Patrick White v jeho překladu a bylo to s jeho jménem. A v Odeonou vyšel, myslím, další Patrick White a taky už tam bylo jeho jméno. Takže Přidal byl od počátku osmdesátých let omilostněn. A teď čtenáři byli zděšeni, protože – ne že by se všichni lidi, to znáte, zajímali o tiráž nebo že by nějak moc vnímali toho překladatele, bohužel, samozřejmě velmi bohužel – ale někteří říkali: ‚Prosím vás, co se stalo s tím Mirkem Čejkou? On tak výborně překládal a on úplně zmizel!‘ Tak to byl Antonín Přidal celou dobu...“

  • „Tam ta solidarita byla. Že něco uteklo, že někdo udělal nějakou takovou chybu, ježíšmarjá, to bylo naprosto nabíledni, a takhle to fungovalo. Fungovalo to, ale strašně zajímavé bylo taky to, že existoval, a pro mě je to pořád záhada, na tom ministerstvu kultury, na knižním odboru, a nebo na tom UV, u toho Millera na kultuře, existoval seznam těch lidí. Kdo určil, že ten jo, a ten ne? Protože vyhozených lidí z práce byla kvanta, ale někteří třeba prošli, někteří překládali dál. Někteří měli ten zákaz. Někteří z nás tvrdí: ‚Ten seznam byl a já ho viděl.‘ Já jsem nic takového nikdy neviděl, bodejť by taky mně poslali seznam z ministerstva kultury. Já opravdu dodneška nevím, jak takový seznam vypadal, jestli existoval, kdo ho obhospodařovával, kdo ho naplňoval, kdo škrtal jména lidí, kteří už mohli. Já opravdu na tuhle otázku neumím odpovědět. Kdyby si Paměť národa na tohle mohla nějak posvítit, jestli na ministerstvu našli nějaký takový papír – opravdu nevím. To je můj osobní pohled. Možná by tu mohl někdo sedět a říkat: ‚Ale, Honzo, prosím tě, vždyť ten seznam a tak dále... byl!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 27.10.2025

    (audio)
    délka: 02:04:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

O dobrých knihách a lidech

Jan Zelenka v roce 1967
Jan Zelenka v roce 1967
zdroj: Archiv pamětníka

Jan Zelenka se narodil roku 1947 v Praze. Jeho otec Václav Zelenka byl bankovní úředník, matka Magdalena Zelenková pracovala jako laborantka. Jan Zelenka vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1968 studium na UK krátce přerušil, protože během pražského jara získal roční stipendium ke studiu angličtiny a americké literatury na univerzitě Rollins College na Floridě. Po návratu ze Spojených států dokončil studium na Filozofické fakultě UK a po vojenské službě v Havlíčkově Brodě nastoupil roku 1973 jako redaktor do angloamerické sekce nakladatelství Odeon. V období normalizace společně s kolegy pomáhal překladatelům, kteří z politických důvodů nemohli dělat svou práci. Umožňoval jim „pokrývání“ jejich textů dalšími lidmi z oboru. V roce 1981 příslušníci StB zastihli Jana Zelenku na návštěvě u chartisty Karla Kyncla ve chvíli, kdy se tam chystali udělat domovní prohlídku, a následně vydali pokyn, aby byl Jan Zelenka propuštěn ze zaměstnání. Pokusili se ho tím „potrestat“ za to, že manželům Kynclovým umožnil pokrývání překladu románu Král Krysa Jarmilou Hanžlovou. Jan Zelenka však, zřejmě díky soudržnosti zaměstnanců Odeonu, v angloamerické redakci zůstal i nadále. Po roce 1989 se mimo jiné podílel na editaci a redigování děl Václava Havla a krátce působil jako kulturní rada na českém velvyslanectví ve Washingtonu. V letech 1995–2010 pracoval v nakladatelství Reader’s Digest, poté jako externí redaktor, editor, překladatel a literární kritik.