Mgr. Jan Zelenka

„Antonín Přidal, který od začátku sedmdesátých let nemohl (překládat), tak jeho pokrýval jeho kamarád a kolega z brněnské univerzity Mirek Čejka. Takže všechny ty začátky – to byl nějaký Patrick White a další věci – pod tím je podepsaný Mirek Čejka. Od roku osmdesát dva, to je právě ten případ, jak se to měnilo, od roku osmdesát dva až tři najednou ve Svobodě vyšel jeden Patrick White v jeho překladu a bylo to s jeho jménem. A v Odeonou vyšel, myslím, další Patrick White a taky už tam bylo jeho jméno. Takže Přidal byl od počátku osmdesátých let omilostněn. A teď čtenáři byli zděšeni, protože – ne že by se všichni lidi, to znáte, zajímali o tiráž nebo že by nějak moc vnímali toho překladatele, bohužel, samozřejmě velmi bohužel – ale někteří říkali: ‚Prosím vás, co se stalo s tím Mirkem Čejkou? On tak výborně překládal a on úplně zmizel!‘ Tak to byl Antonín Přidal celou dobu...“

„Tam ta solidarita byla. Že něco uteklo, že někdo udělal nějakou takovou chybu, ježíšmarjá, to bylo naprosto nabíledni, a takhle to fungovalo. Fungovalo to, ale strašně zajímavé bylo taky to, že existoval, a pro mě je to pořád záhada, na tom ministerstvu kultury, na knižním odboru, a nebo na tom UV, u toho Millera na kultuře, existoval seznam těch lidí. Kdo určil, že ten jo, a ten ne? Protože vyhozených lidí z práce byla kvanta, ale někteří třeba prošli, někteří překládali dál. Někteří měli ten zákaz. Někteří z nás tvrdí: ‚Ten seznam byl a já ho viděl.‘ Já jsem nic takového nikdy neviděl, bodejť by taky mně poslali seznam z ministerstva kultury. Já opravdu dodneška nevím, jak takový seznam vypadal, jestli existoval, kdo ho obhospodařovával, kdo ho naplňoval, kdo škrtal jména lidí, kteří už mohli. Já opravdu na tuhle otázku neumím odpovědět. Kdyby si Paměť národa na tohle mohla nějak posvítit, jestli na ministerstvu našli nějaký takový papír – opravdu nevím. To je můj osobní pohled. Možná by tu mohl někdo sedět a říkat: ‚Ale, Honzo, prosím tě, vždyť ten seznam a tak dále... byl!‘“