Růžena Valčíková

* 1933

  • „Přijeli jsme na Mírov. Ráno o půl sedmé už jsme tam byli. Šli jsme podle oken a tam byla právě matrika. Měla otevřené okno, akorát byla v okně. Praví: ,Co hledáte? Koho sháníte?‘ Tak jsme jí to říkali. A ona praví: ‚Ano, zemřel, ale už je pryč.‘ Že je odváží buď na pitevnu, nebo někam, že neví. Tak jsme šli do té věznice. A tam nám nepověděli nic. Vůbec. ,Zemřel.‘ A víc nám nepověděli nic.“

  • „V Klouboukách nastoupil bratranec. Volal mě bokem a praví: ,Růžo, víš, že vašeho tatínka sebrali?‘ Pravím: ,Co?!‘ Že je ráno všechny odvezli. Tak jsme s Aničkou vysedly už v Příkazích. Šly jsme domů a já jsem nemohla ani vejít, jak jsem plakala. Všechno rozházené, všechno zničené. Maminka zůstala na všechno sama. Nebylo nikoho, kdo by posekal trávu – to všechno dělal tatínek. Sousedi nám chodili pomáhat. Hrozné to bylo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 29.08.2020

    (audio)
    délka: 53:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínek umřel v komunistickém vězení, maminka ze stresu a vyčerpání

Růžena Valčíková, stáří asi třicet let
Růžena Valčíková, stáří asi třicet let
zdroj: archiv pamětnice

Růžena Valčíková, rozená Skřipková, se narodila 9. srpna 1933 v Horní Lidči. Rodina vlastnila rozsáhlé hospodářství, na kterém všichni její členové pomáhali. Růžena měla tři sourozence, Jaroslava, Františku a Ladislava. Ladislav se během druhé světové války zapojil do protinacistického odboje, byl zatčen a jen díky úplatku na gestapu se jej podařilo zachránit před popravou. Ladislav se nesmířil ani s nástupem komunismu. Již v červnu 1948 emigroval do Německa. Kvůli tomu rodina čelila výslechům a sledování Státní bezpečností. O rok později nechal Růženin otec Jan Skřipka v domě přenocovat agenta-chodce Antonína Janošíka, který patřil k odbojové organizaci Světlana. Na jaře roku 1950 byla skupina rozbita. Jan Skřipka patřil mezi tři sta zatčených a od soudu, kde padaly hrdelní i doživotní tresty, odcházel s patnácti lety odnětí svobody. Po třech letech zemřela maminka Anna. Povinnost vysokých dodávek a odloučení od manžela ji utýraly k smrti. Děti zůstaly nějakou dobu na statku zcela samy, než se jich ujali příbuzní ze šumperského pohraničí. Jan Skřipka zemřel na Mírově v roce 1957. Režim odmítl vydat jeho tělo k pohřbu a zároveň zamítl i vydání zpopelněných ostatků. Skřipkovi se k urně s jeho popelem dostali až během politického uvolnění na konci 60. let. Růžena se provdala za Jana Valčíka, s nímž měla dva syny, Jana a Vlastimila. Kvůli práci na znárodněném statku se nikdy nevyučila a po celý svůj život pracovala na nejnižších dělnických profesích. Rodina po sametové revoluci v roce 1989 dosáhla rehabilitace Jana Skřipky a později i navrácení režimem uloupeného majetku. Růžena Valčíková žila v roce 2020 v Horní Lidči.