Odmítla jsem v práci vstoupit do KSČ a tak se mě zbavili
Stáhnout obrázek
Eva Uhlířová, roz. Barejšková, se narodila 12. září 1924 v Praze do rodiny lakýrníka Josefa Barejšky a jeho ženy Kláry. Měla bratra Václava. Rodina žila v domě, který si její rodiče postavili v Řepích. Tam začala v roce 1930 chodit do školy. V roce 1937 ukončila měšťanku a na dva roky nastoupila do školy sester Boromejek na Malé Straně. Poté byla totálně nasazena do Ringhofferových závodů na Smíchově, kde v drsných podmínkách pracovala dvanáct hodin denně jako dělnice ve zbrojním průmyslu. Propuštěna byla po třech letech v únoru 1945. V květnu 1945 zažila nálet v Řepích, při kterém byl zničen sousední dům. Během osvobození v květnu 1945 se setkala s vlasovci, kteří Řepy osvobodili, načež je zastřelili sovětští vojáci. Po válce chodila do jazykové školy a zdokonalovala se v těsnopisu. V roce 1949 se provdala za Jana Uhlíře, který studoval na vysoké škole, ale po únoru 1948 musel studium ukončit a pracoval jako řadový úředník v Avii. Otec Josef musel s nástupem komunistů k moci zlikvidovat svou lakýrnickou živnost. V 50. letech se jí narodily dvě děti, poté pracovala v Keramoprojektu, kde odmítala vstoupit do KSČ, kvůli čemuž ji propustili. Po zbytek pracovního života byla zaměstnána v Konstruktivě, kde k nátlaku nedocházelo v takové míře. Do penze odešla v roce 1979, poté ještě pracovala v Pražském kulturním středisku. V 90. letech ovdověla a také pochovala předčasně zesnulou dceru. Vychovala syna a dceru a pečovala také o vnoučata. V roce 2023 žila v Praze.
