Miloslav Šváček

* 1941  

  • „18. května 1979, když jsem šel na hlavní líčení, tak jsem tu noc ohromně dobře spal. Byl jsem úplně klidný. Ráno jsem vstal, nasedl na vlak a jel do Ústí nad Orlicí. Cestou do soudní budovy jsem se zastavil v kostele a vše jsem svěřil do rukou Božích. Bylo mně úplně jedno, jak to dopadne. Velice pravdivý je výrok Krista, který říká: ,Budou Vás předvádět před vladaře, soudy, nedělejte si starosti, co budete říkat, bude Vám to v té hodině dáno, co máte říct.‘ To jsem prožíval na vlastní pěst. Na hlavním líčení to bylo z poloviny zaplněno estébáky a z další poloviny to zaplnili moji různí příznivci. Byl tam také Václav Benda, Dana Němcová a také jeden kněz, co patřil do Výboru nespravedlivě stíhaných. Jméno si už nepamatuji. Samozřejmě to hrozně popudilo prokurátora, který se snažil vyvolat konflikt, aby přítomné mohli vykázat ze soudní síně.“

  • „Uskutečnil se vpád estébáků. Obsadili všechny ústupové cesty, aby nikdo nemohl uniknout. Přesto se podařilo, že jeden táborník honem odjel do Hoštejna a upozornil tehdejšího pátera Hrdličku, který ten den chtěl přijet do tábora, aby nejezdil, protože nastal zásah StB. Takže se tomu vyhnul. Samozřejmě pak byly výslechy několika táborníků. Mě odvezli k výslechu do Cotkytle na národní výbor. V jedné místnosti byl se mnou estébácký vyšetřovatel a v druhé místnosti poslouchali další estébáci. Během výslechu jsem slyšel cvaknutí, tak jsem mu řekl, že mu přestal jít magnetofon, ať si přehodí pásku. Velice se na mě rozzlobil, že jsem ho na to upozornil. Později jsem ho oslovil, jestli se ho mohu na něco zeptat. Řekl mi, že jo. Zeptal jsem se ho, jestli ho někdy napadla myšlenka, že Bůh přeci jenom existuje. Začal se v prsa bít a křičel: ,Ne, ne, ne, já jsem ateista.‘“

  • „Osobně jsem Václava Havla neznal a těžko to mohu posoudit. Myslím si, že udělal kus dobré práce. Hlavně během rozdělení Československa, že to vyřešili mírovou cestou, což je velice dobré. Myslím si, že jeho idea byla opravdu dobrá a soudní lidé ho neodsuzují. Odsuzují ho mnozí, ale myslím, že není proč. Já si ho velice vážím a podle mě po sobě nechal dobrou situaci.“

  • „V srpnu 1977 mě předvolali na VB v Přerově, kde byli přítomni estébáci z Ústí nad Orlicí. Hodinu mě nechali čekat, což byla jejich taktika. Mysleli si, že mě to ovlivní. Mně to přišlo docela vhod. Mezitím jsem se pomodlil a klidně jsem vyčkával. Jejich snaha byla získat mě ke spolupráci, ale to jsem odmítl. Také ode mě chtěli vědět, jakou jsem hrál roli na kongresu v Čenstochové, že tam měli svého člověka a že všechno dobře vědí. Říkal jsem jim, že když všechno dobře vědí, tak proč to chtějí vědět ode mě. Nic jsem jim neřekl. Měl jsem právo si dělat poznámky a každou otázku i odpověď jsem si napsal v esperantu. Samozřejmě se mě ptali, co si to píšu, že to chci předat do Svobodné Evropy. Říkal jsem jim, že to záleží jenom na mně a je to nemusí zajímat. Neprotestovali, ale na konci výslechu to chtěli přeložit. Dal jsem jim to, divně na to hleděli, nic z toho nevyčetli, tak mi to vrátili.“

  • Celé nahrávky
  • 5

    Olomouc, 09.05.2018

    (audio)
    délka: 03:26:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 6

    Olomouc, 18.02.2016

    (audio)
    délka: 02:43:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Cestou do soudní budovy jsem se zastavil v kostele a vše jsem svěřil do rukou Božích

Miloslav Šváček .JPG (historic)
Miloslav Šváček

Miloslav Šváček se narodil 2. února 1941 ve Střítěži nad Ludinou jako čtvrté z pěti dětí soukromým hospodářům Josefu a Aloisii Šváčkovým. V dětství se stal svědkem nátlaku místních komunistů, aby rodiče vstoupili do nově vznikajícího jednotného zemědělského družstva. Jako syn věřících rodičů a bývalých hospodářů si po ukončení základní školy nemohl vybrat studijní obor a vyučil se zedníkem. Pro dobré studijní výsledky pak ještě mohl vystudovat večerní školu na stavební průmyslovce. Během studia se díky starým časopisům z půdy seznámil s esperantem. Později docházel také na kurzy a stal se členem esperantského hnutí. V březnu 1969 byl v Brně během konstitučního sjezdu založen Český esperantský svaz a jeho katolická sekce, v níž se Miloslav Šváček ujal místa vedoucího mládeže. Později dělal vedoucího na devíti letních táborech katolických esperantistů v Herborticích s mezinárodní účastí. 21. července 1977 tábor obklíčila StB a o dva roky později soud v Ústí nad Orlicí odsoudil za maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi Miloslava Šváčka k patnáctiměsíčnímu podmíněnému trestu. Soudní přelíčení neuniklo zahraničním sdělovacím prostředkům. Pamětník tehdy dokonce dostal podpůrný dopis i od papeže Jana Pavla II. Miloslav Šváček se nezalekl a i po skončení soudu se angažoval jak v esperantském hnutí, tak v katolické církvi. Po pádu komunismu pak v letech 2003 až 2012 dokonce vykonával funkci prezidenta Mezinárodního sdružení katolických esperantistů (IKUE). Dnes žije se svou ženou v místní části Přerova Penčicích a jako místopředseda mezinárodní sekce a předseda české sekce katolických esperantistů se stále aktivně věnuje tomuto sdružení.