Historie je složitější než mýtus o hrdinech a vrazích

Stáhnout obrázek
Narodila se 18. května 1947 v Praze. Když v srpnu 1968 přijely tanky Varšavské smlouvy, byla studentkou Filozofické fakulty UK. Na fakultě prožila listopadovou okupační stávku a následně s přáteli založila Hnutí revoluční mládeže. Spolek mladých lidí, kteří se nehodlali smířit s nastupující normalizací, vydával protestní prohlášení, cyklostyloval protirežimní letáky a navázal kontakt se zahraničím. Před prvním výročím invaze 21. srpna 1969 vyzval veřejnost k pasivnímu odporu. Na přelomu let 1969/1970 bylo devatenáct členů hnutí zatčeno, Petruška si odseděla celkem dva roky. Po návratu z kriminálu se zapojila do přepisování textů samizdatové Edice Petlice a postupně se sbližovala s undergroundem. O Vánocích 1976 podepsala Chartu 77. Byla u vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Po zatčení předních organizátorů výboru v roce 1979 měla hlavní podíl na tvorbě tzv. sdělení, která dokumentovala případy politického pronásledování. V roce 1985 byla jednou z trojice mluvčích Charty 77. Absolvovala domovní prohlídky, výslechy na StB, po roce 1982 ji vyhodili i z pozice uklízečky. V listopadu 1989 spoluzakládala Informační servis, je autorkou jeho úplně prvního článku. Po sametové revoluci byla vedoucí občanských komisí prověřujících bývalé estébáky, v letech 1990-1992 se jako náměstkyně federálního ministra vnitra podílela na lustračním procesu a reorganizaci policejních složek. Po angažmá na ministerstvu vnitra se vrátila k novinařině. V letech 2008-2013 působila v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů. Dosud působí jako novinářka, publicistka a překladatelka.