Anna Stančíková

* 1934

  • „On byl vždycky na půdě a na tu půdu měl žebř a ten vždycky vytáhl, aby tam nikdo nemohl vlézt. Jenomže my jsme měli menší domek a vedle nás byl ještě menší domek a ty půdy byly spojené. To nebylo přehrazené. Šel tam sousedův kluk, který byl o něco starší než já a o něco mladší než bratr. Přišel navrch a uviděl ho tam. Vylekaný letěl, že tam kohosi viděl. Mamka z toho měla hlavu v pejru, a tak mu potom vysvětlovala: ,Laďo, pojď, to není možný, tam nikdo není. Podívej. Já tam dám žebř a jdi se podívat.' Oni to honem nějak zakamuflovali, aby to nebylo vidět, a furt mu to vysvětlovali, že tam nikdo není. Asi se nechal umluvit, takže z toho nic nebylo. Kdysi tam taky přišla sousedka a on byl v kuchyni a ona ho asi zahlédla. Taky mamka říkala, že tam nikdo není. Že tam je ten nejstarší Mirek a že tam cosi dělá v pokoji. Tak se to muselo vymlouvat.“

  • „Náš dědeček uměl stavět kamna. On u Procházků postavil vysutý kachlový kamna. Takový, jaký jsou na zámcích, a pod tím byla udělaná šachtička. V těch kamnech se dalo topit. Oni si ty kamna takhle vyvrátili a on se schoval do spodu, do té šachty, a tam byl nějakej větrací otvor, takže se dalo topit. Z komína se kouřilo a on tam mohl být schovaný. Naši to věděli a v Blatnici na to přišli, až se ten barák Procházků prodal a oni to začli renovovat. Zjistili, že pod těma kamnama je taková skrývací šachta.“

  • „Než skončila válka, tak Angličani jak lítali, tak shazovali takové staniolové pásky, takové stříbrné lafety a my jsme to sbírali. Nebo shazovali letáky. Dávali nějaké znamení, protože v noci shazovali zbraně. Náš otec velice aktivní ty zbraně odvlekl do sklepa, do místnosti, kde jsou věci na lisování vína. Taková malá místnost a tam byly uskladněný zbraně a na tom bylo seno a sláma. Když šla (fronta), tak asi deset nebo dvanáct rodin nás bylo v tom sklepě. Každý tam měl slamník, takže tam byla jenom taková ulička, kde se dalo projít. Tam byly všechny ty tátovy sestry a babička s dědou. A navrchu v té lisovně byl sporák a na tom sporáku se vařilo. V té místnosti vedle té lisovny byly ty zbraně. Když už potom šla fronta, tak tam byli Němci a ti měli s sebou psa. Oni že se jdou podívat do té místnosti. Brácha jim říkal, že tam nemůžou, že je tam fena. Oni měli psa a že by se porvali. Nakonec jim to jen tak ukázal a ten druhý Němec řekl, ať to zavřou, a šli pryč. Jenomže ten jeden Němec se vrátil, a protože strýc Vaněk uměl německy a byl zrovna za sklepem na záchodě a slyšel, jak se tam dohadují a že se vrátí, že se mu to nezdá. Vracel se bez toho psa a strýc ho nakonec musel zastřelit. Měl pistoli. My jsme to nikdo nevěděl, protože on šel nějak dokola, že se vrátí do toho sklepa. A to kdyby zjistili, tak nás všechny vystřílí.“

  • „Za války byl tatínek totálně nasazený v Německu (Rakousku) a dělal ve fabrice Steyermark Graz. V tom Steyeru, co my od nich kupujeme Pandury. Tak tam za války dělal. On tam byl nejstarší z celýho lágru a vím, že už tenkrát psal mamince, aby poslala nějaký zánovní oblečení, aby obešla známé. Ona posílala vždycky balíky s tím oblečením, protože tam byli lidi hodně z Ukrajiny, Ruska, Jugoslávie, prostě z celé východní Evropy. Ti Němci posbírali ty děvečky jenom v tom, co měly na sobě. Takže aby si mohly vyprat ty šaty a takové, maminka jim posílala oblečení.“

  • „Když už jsem chodila do školy, měla jsem nařízeno od táty a mámy, že když budou duchny v okně, tak že nemáme chodit domů, že máme jít rovnou přes vinohrady do Javorníku. Že při nejhorším by nás zavedli na Slovensko. Protože tam za Javorníkem už jsou slovenské hranice.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hulín, 14.12.2012

    (audio)
    délka: 02:38:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Zlín, 11.06.2020

    (audio)
    délka: 01:20:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Odboj v kraji vinohradů

Anna Stančíková (Bachanová) na Svatém Antonínku v blatnickém kroji
Anna Stančíková (Bachanová) na Svatém Antonínku v blatnickém kroji
zdroj: archiv pamětníka

Anna Stančíková, dívčím příjmením Bachanová, se narodila v roce 1934 v Olomouci. Podstatnou část dětství prožila na jižní Moravě v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Její otec František Bachan tam byl za války jednou z vůdčích osobností odboje a rodina společně s dalšími odbojáři tři roky ukrývala nacisty hledaného Miloslava Mejstříka. Otec byl přitom sám v ohrožení, protože utekl z nuceného nasazení. Přesto se dál aktivně zapojoval do odboje. Po válce se rodina přestěhovala do bývalé německé obce Vrbovce (německy Urbau) u Znojma. Tam se pamětnice seznámila s Janem Stančíkem, později si ho vzala a společně se přestěhovali do Hulína, kde Anna Stančíková bydlí dodnes.