Matěj Šarközi

* 1948  

  • "Dnes Romové, co jim je čtyřicet, padesát let – neříkám, že všichni, ale hodně jich je – neumí ani dnes pořádně psát a číst. Protože ta zvláštní škola jim nic nedala, nic jim nedala. Co jim dala? Pomocné práce, kopáč, ženy uklízečky. Romové jen s koštětem. A to není to nejhorší, ale hrozné je, že jejich děti teď také chodí do zvláštní školy a oni jim nemohou pomoci, protože oni neumí nic, tak jak jim mohou pomoci, těm dětem? A to nikomu nevadí. Oni řeknou – ti Romové se nechtějí učit, ale jak, když jejich rodiče chodili do zvláštních škol? Romské děti tam dávali jen proto, že byli Romové. Tím je odsoudili k té nejhorší práci, kterou nikdo jiný nechtěl dělat. Dnes už nemáme ani tu nejhorší práci. Kdyby se Romové chtěli někam dostat, aby byli aspoň trochu jako majorita, tak nám pomůže jen to, když naše děti budou chodit do školy a budou se vzdělávat tak, jak je potřeba, v normálních školách, ne ve zvláštních. Do zvláštní školy mohou chodit děti, které jsou postižené, ale romské děti jsou zdravé, nic jim neschází, jen to, že se s nimi rodiče neučí tak, jako se učí s dětmi neromští rodiče, kteří chtějí, aby z jejich dětí něco bylo. A oni jim mohou pomoci, protože chodili do dobré školy, ale Romové, jak jim mají pomoci? Já vím, že oni dobře věděli, že jsme dobří na tu nejhorší práci."

  • „Rodiče o tom vyprávěli a těžko se jim o tom mluvilo, že Romy pro nic za nic mlátili gardisti. Pro nic za nic přišli za vesnici tam, kde bydleli Romové a mlátili Romy jen tak, nemuseli nic udělat. Ten gadžo byl naštvaný, tak si to vybil na Romech. Já jsem vyrostl v tom, že všechno zlé dělali Němci, tak se o tom v té době mluvilo, ale mí rodiče říkali něco jiného. Matka říkala: ‘neměla jsem mouku, mýdlo, sůl,’ tak šla k Němcům a oni jí dali. Tak já nevím, každý říká, že všechno zlé dělali Němci, ale tihle Němci byli hodní. Vůbec Romům neubližovali. Do té doby, než přišli na to, že Romové podporují partyzány. Co vím, říkali, že dali partyzánům celou knížku, aby si do toho mohli balit cigarety. Maminka chodila, jak jsem říkal, žebrat, když nebylo co jíst a když toho donesla víc, tak dávala partyzánům, kteří si pro to chodili v noci. My jsme bydleli, jak jsem říkal, pod lesem, tak jim dávali, co měli – chleba, slaninu…"

  • „V Kremničce se stalo, že spálili Romy. A to vím, že v Žarnovci – to mi říkal jeden starý Rom – nahnali Romy do jednoho domu, oblili ho benzínem a zapálili a kdo vyběhl ven, toho zastřelili. A stačilo, aby starosta řekl, že tam nejsou dobří Romové. A já chci říct, že v naší vesnici nepotřebovali Romové krást. Nebyli nuceni krást. U nás bydlel jen můj tatínek, jeho strýcové a jeho bratři. A jak říkám, byli to muzikanti a kováři, takže neromové. Když jsem dělal v JZD, tak nám ukazovali řetězy a radlice, jaké dělali Romové. Nemohl jsem uvěřit, že byli tak šikovní. U nás neromové říkali – naši Romové jsou dobří. Nekradou. Když něco nemají, přijdou a vyprosí si. Když mají peníze, tak i zaplatí, a když ne, tak si to odpracují. Udělali za to sedlákům práci. Nikdo nedával nic zadarmo, stejně jako teď."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Písek, 10.11.2016

    (audio)
    délka: 01:06:13
  • 2

    Hroznová, Praha 1, 25.11.2016

    (audio)
    délka: 01:43:54
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ptali se, jestli jsem komunista, a já jim říkal, že nejsem, ale že jestli kvůli tomu musím být, tak že nic nechci

Matěj Šarközi jako kandidát OF do místního zastupitelstva v Písku
Matěj Šarközi jako kandidát OF do místního zastupitelstva v Písku
zdroj: Archiv pamětníka

Matěj Šarkozi se narodil 2. 12. 1948 v romské osadě u vesnice Čaradice na středozápadním Slovensku jako předposlední z devíti dětí. Otec byl uznávaný muzikant, matka pečovala o domácnost a chodila pracovat k sedlákům. Rodiče a starší sourozenci byli za války vystaveni pronásledování ze strany Hlinkovy gardy. Po potlačení Slovenského národního povstání se museli schovávat v lesích, aby unikli mstivému tažení německé armády, která je oprávněně podezřívala z podpory partyzánů. Přestože doma hovořili pouze romsky, oba rodiče byli negramotní a do školy chodil několik kilometrů, vychodil Matěj Šarközi základní a posléze i střední zemědělskou školu. Po vyučení pracoval rok v JZD v Čaradicích a poté nastoupil povinnou vojenskou službu v Písku. Zde se během vycházek seznámil se svou budoucí ženou a již zde zůstal. Až do roku 1989 pracoval v dělnických profesích. Vedle toho ale také vedl dětský romský pěvecký soubor a na přelomu 60. a 70. let byl předsedou kontrolního výboru písecké pobočky Svazu Cikánů-Romů. Několikrát odmítl nabídku vstoupit do komunistické strany. Po roce 1989 pracoval postupně v Poradně pro občanství a lidská práva, jako romský poradce na okrese ve Strakonicích a terénní sociální pracovník organizace Člověk v Tísni. Účastnil se prvního sjezdu Romské občanské iniciativy (ROI) v Praze a za Občanské fórum byl na půl roku kooptován do městského zastupitelstva. V letech 1997-2004 byl členem Meziresortní komise - později Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Zde se zasazoval především o změnu zákona o občanství a o odškodnění romských obětí druhé světové války.