Libuše Rudkovská

* 1925

  • „Roku 1937 byla (čistka), říkalo se jí Ježov(ov)y rukavičky. Ministr Ježov (šéf NKVD ‒ pozn. ed.) likvidoval lidi. Vozili plné náklaďáky lidí, vykopali hrozně hlubokou jámu, postavili je před ni a stříleli, zahazovali je, stříleli a zahazovali. Obyčejné lidi. Když měl někdo nějakou profesi, (zatkli ho), táta byl zvěrolékař, strýc krejčí, zůstali déle živi. Ale za války (vězně) převáželi, (Němci) bombardovali (železnici), trefili vlak a lidé zahynuli.”

  • „(Sověti) vytvořili kolchozy, do kterých museli soukromníci nastoupit, když se chtěli uživit, protože pozemky jim vzali. Každé rodině nechali jen půlhektarový pozemek. Hodně jsme pracovali. V českých a česko-německých vesnicích nebylo tak špatně, kdežto ukrajinské vesnice vymíraly hlady, rolníci tam do kolchozů nechtěli. Bylo to špatné.”

  • „U nás byli v jedné místnosti (schovaní) Židé a v druhé místnosti byli zajatci, které Němci vzali do kolchozu, aby tam zadarmo jen za jídlo pracovali. Barák ještě nebyl dodělaný… Nevím, jak to Židé zvládli, aby nezakašlali.” [A nenašli je Němci?] „Ne. Potom chtěli dát zajatce zpět do lágru a oni utekli. Zprvu chtěli zabít německého starostu, ale nepovedlo se jim to. Tak utekli do lesa (k partyzánům). Mysleli, že se k nám vrátí, protože u nás bydleli, dokud pracovali v kolchozu. Ale už se nikdy nevrátili. Pod oknem, kde spali Židé, stál Němec na stráži a hlídal zajatce. Na Židy nepřišel. Až když nás odstěhovali, Židé odešli, asi k jiným známým.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Horní Slavkov, 12.04.2013

    (audio)
    délka: 02:18:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Museli jsme se přizpůsobit a přežít

Dobová fotografie
Dobová fotografie
zdroj: archiv pamětnice

Libuše Rudkovská, rozená Čížková, se narodila 13. dubna 1925 v česko-německé vesnici Ivanoviče (u Žitomiru) na Volyni. Pocházela z rodiny volyňských Čechů, na Ukrajinu se koncem 19. století přestěhovali její prarodiče z obou stran. Čížkovi nejprve soukromě hospodařili na samotě u vsi, v 30. letech byli donuceni přestěhovat se do centra obce a vstoupit do kolchozu, v němž otec pracoval jako zvěrolékař a matka hlídala děti kolchozníků v obecních jeslích. Otec byl roku 1937 zatčen v rámci stalinských čistek a zemřel za války na infekční nemoc. Libuše měla dva starší bratry, kteří bojovali za druhé světové války v Rudé armádě. Němci Libuši s matkou vystěhovali do nedaleké obce Vydumka, jen díky intervenci známého se vyhnula nucenému nasazení v Německu. Vdala se a narodily se jí dvě dcery. Roku 1947 s rodinou reemigrovala do Československa, usadili se v Tisé v ústeckém kraji, kde se jí narodily ještě dvě dcery. Byla s nimi v domácnosti, poté pracovala v továrně Koh-i-noor. Po rozvodu se roku 1966 přestěhovala do Horního Slavkova, v němž žije dodnes. Živobytí našla v místních podnicích Geologický průzkum a Cheza (Chemické závody), vykonávala funkci strážné. Roku 1979 odešla do důchodu. I jako důchodkyně vypomáhala jako strážná v závodech KOZAK a Cheza.