Pavel Richter

"Největší zážitek jsem měl, když jsem, a to nebylo z kapitalistických zemí, ale když jsem vezl osmdesátikilovou hoblovku z Moskvy. To mi doporučil tchán, že je tam výborná, a tam byl asi 25 centimetrů hoblík. Dva jsme to... Normálně jsem rozdělal celou výzbroj a rozdal mezi kluky, aby mi to vzali, a sám jsem tam měl jenom nějaké papíry, aby to neroztrhlo ten hokejový pytel. Vyjelo to na Ruzyni, jak to běželo z toho spodku, a ten frajer, co tam házel ty pytle na druhou stranu, jak sis to od něj odebral, tak ten to vzal a šel až do konce, kde narazil o stěnu. Tak přišli dva a ti dva to přenesli a já jel skrze celnici, kde jsem to táhnul, protože to se nedalo zvednout. Tak jsem to tam protahoval tou celnicí a ten celník mi říká: ‚Co to vezete?‘ A já na to: ‚Nic.‘ A on: ‚Tak mi to otevřete.‘ Tak jsem otevřel ten pytel a tam ta hoblovka a akorát ten nůž byl krásně vidět. A on na mě: ‚Co to je?‘ A já říkám: ‚Já jsem nejmladší a to je bruska.‘ On na to koukal a říká: ‚Hm, to je bruska, vidím. Můžete jít.‘"

"Měli jsme den volna a dělal nám tam tlumočníka člověk, který se tam o nás staral, nějaký emigrant. A on pracoval v NASA. Vedení ho nevzalo ke stolu samozřejmě, protože se báli, aby náhodou něco nebylo. Tam bylo s nimi vždycky to 'očko'. Tak samozřejmě seděl s námi u stolu a my mu říkáme: ‚Hele, nedokázal bys zařídit, že bychom se tam mohli jít podívat?‘ A on říká: ‚Kluci, to nedokážu.‘ Představte si, že on tam ráno byl, ještě než jsme měli ráno trénink, a říká nám: ‚Tak jsem to dokázal.‘ Měli jsme přistavený autobus a jeli jsme do řídícího střediska, odkud se ty všechny rakety řídily. Tam dokonce měli Apollo 15, tuším, nebo 11, které bylo jako náhradní k tomu Apollu, které letělo na Měsíc. Takže to byl takový zážitek, který námi úplně otřásl."