Ileana Puig

* 1937

  • „Šla jsem na migrační a snažila se zjistit víc o svém odchodu a viděla jsem starší osoby, kterým tito lidé, řekněme domněle odpovědní, říkali: ‚Stařenko, staříku, tvoje děti už tě nemilují, podívej, jak tě opustily, proč mi tu brečíš, nebreč!‘ Ale bez špetky lidskosti, a když to vidíš…tohle nemohu pro svou zemi chtít…a tyhle mladé lidi, co nevědí, že tenhle nedostatek lidskosti má následky. V tom, co se učí, je třeba mít na paměti, že svoboda má svou cenu, a že jsou chvíle, kdy musíte položit oběti. Ale abych získala právo svobodně se vyjadřovat, moje právo mít svůj vlastní způsob myšlení, moje právo vybrat si pro mou rodinu nebo dát jim možnost vybrat si, co chtějí, je potřeba udělat krok dopředu a bojovat! Život není dar, se životem se musíš prát.“

  • „Vždy jsem měla, jako vše na začátku, protože jako matka … a to je jedna věc, z počátku, ačkoliv ony [Ileaniny dvě dcery], budu se opakovat, chodily se mnou na všechny návštěvy. Když jsem získala nějaké jídlo, bylo pro tátu na návštěvu. Navíc v nedostatku, jedna věc, na kterou jsem si právě vzpomněla, že na Kubě nebyly vejce, a když jsem nějaká dostala, řekly mi: ‚Můžeme sníst jedno vajíčko na návštěvě?‘ Bylo to něco, když nás nechali přinést jídlo. Zároveň to byla iluze, že uvidí svého otce. Při jedné příležitosti měly obě, myslím, že to byly spalničky, a nemohly jít – tolik doma plakaly, protože nemohly jít za tátou, a že jsem šla za jejich tátou sama. To bylo něco, na co nikdy nezapomenu.“

  • „Byly to ponuré dny. Šli jsme k soudu [Ileanina švagra Manuela Puiga alias Ñonga v dubnu 1959], moje matka, můj otec, já, sestra mého manžela a Ñonga, začal myslím v 8 nebo v 9 ráno, skončil o půlnoci, byla to římská aréna. Soudci měli nohy na stole, házeli si kamínky, míčky, smáli se, byli jsme obklopeni vojáky s dlouhými zbraněmi, protože stále, ačkoliv to byly poslední dny invaze v zátoce Sviní, byla v ovzduší cítit hmatatelná nenávist ke všemu, co nebylo nakloněno Revoluci [Kubánská revoluce je nejdůležitějším výsledkem kubánského levicového hnutí, které způsobilo pád režimu diktátora Fulgencia Batisty] a Fidelu Castrovi.“

  • „V roce 1959 jsme se přestěhovali zpět do Havany, můj manžel byl přeložen společností, pro kterou pracoval. A to už začínalo povstání proti režimu Fidela Castra, i když se nehlásil k socialismu ani ke komunismu, ale už začínaly popravy ve velkém, už byl nedostatek svobody projevu, takže jak můj manžel, tak jeho bratr se na 100 % vrhli do boje proti tomuto režimu. Obě se sestrou jsme sdílely tento boj, nejen proto, že jsme své manžely milovaly, ale taky proto, že jsme sdílely touhu po svobodě. Tato touha, řekněme, ne až taková, protože ještě nepraskla celá struktura, ale viděly jsme, jak vzali život lidské bytosti bez řádného soudního procesu. Viděly jsme, jak uvnitř toho, co bylo dnes zelené, na druhý den bylo rudé. Viděli jsme jak o těch, kdo byli Batistovými piloty, a byli zproštěni viny, diktátor Fidel Castro najednou řekl, že to není správné a rozhodl, že všichni musí být znovu souzeni a odsouzeni.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Miami, USA, 08.06.2021

    (audio)
    délka: 01:09:26
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Se sestrou jsme sdílely boj mého manžela a jeho bratra proti režimu. Nejen proto, že jsme své manžely milovaly, ale taky proto, že jsme sdílely touhu po svobodě

Ileana Puig, 2021
Ileana Puig, 2021
zdroj: Post Bellum

Ileana Puig, za svobodna Arango Cortina, se narodila 12. listopadu 1937 v Havaně na Kubě do politicky aktivní rodiny. V roce 1956 se provdala za Ramóna Puiga aktivního v boji proti praktikám diktátora Fulgencia Batisty. Poté, co byly jedním z důsledků Kubánské revoluce v roce 1959 popravy a svévolné procesy pod vedením Fidela Castra, přidala se celá rodina k opozici. Ileanin bratr, manžel a švagr skončili každý za odlišných okolností ve věznici La Cabaña. Její švagr Manuel Puig byl odsouzen a popraven v dubnu 1961, přesně v době, kdy vrcholila americká invaze v zátoce Sviní. Její sestra emigrovala i se svými čtyřmi dětmi do Miami v USA, kde se k nim později připojili Ileaniny rodiče i s jejími malými dcerami, zatímco Ileana kvůli svému manželovi, politickému vězni, zůstala na Kubě. S rodiči se už nikdy nesetkala a se svými dvěma dcerami se znovu sešla až po sedmi letech v roce 1973. Ileanin manžel Ramón Puig byl propuštěn po 15 letech vězení a následně emigroval do Miami, aby se dostal ke své rodině. V době rozhovoru žila Ileanina rodina v Miami. Nelitují žádného svého rozhodnutí a šíří svou rodinnou historii plnou bolesti a smutku, aby budoucí generace poznaly hodnotu svobody a byly si vědomy toho, že všechno má své důsledky.